Za Mřížemi [Roadtrip Fanfikce]

18. kapitola

Rye

Konečně jsem přijel zas do léčebny. Jsem tu raději než s matkou.

Čekal jsem, že mě přivítá moje zlatíčko a mí kamarádi, ale nikdo tu nebyl.

Ani na chodbě jsem nikoho z nich nepotkal. Dokonce jsem neviděl i Maggie. Tak jsem šel do pokoje a doufal, že tam bude aspoň Brookie.

Uslyším z pokoje hlasy. Patří Mikeymu, Jackovi, Sonnymu, Andymu a i Maggie.

,,To není, tak špatný nápad, ale jak mu to řekneš?" zeptá se Maggie. Asi někoho z kluků, ale neslyšel jsem to celé. Takže jen otevřu dveře a vstoupím do pokoje.

,,Řekneš mu co?" zeptám se a všichni se otočí.

,,Ryei, ahoj. Ty ses už vrátil, jo? A jak to dopadlo?" zeptá se Andy. Vidím na něm, jak je nervozní. Všichni vypadají nervozně. Že by, někdo zas něco udělal.

,,Co se stalo, že jste všichni tak nervozní?" zeptám se.

,,To kvůli Brookovi, asi bys to měl vědět" řekne Maggie a přijde blíže ke mě.
,,Co má vědět?" zeptám se já.
,,Je na ošetřovně, já s Mikeym jsme ho včera našli na zachodech, kde byl v bezvědomí. S nikým nemluví a jenom se kouká do zdi" řekne Maggie.

Můj mozek zachvátí panika.

On mu snad něco provedl?! Harvey se snad pomstil?

,,A je tam pořád?" zeptám se.
,,Jo, je tam s ním Smith, tak jdi za ním a hlavně ho z toho dostaň" řekne Maggie a já jdu z pokoje.

Andy

Jsem ve městě spolu s Mikeym, protože dnes je pohřeb bráchy Taylora. Brook tady měl být, tak nás doktor Karlsson poslal, abychom mu všechno řekli.

Vzali jsme si i černé oblečení.

Po obřadu byla hostina a našli jsme Taylora.

,,Ahoj, kluci. Co tady děláte?" řekne, když nás vidí a obejme nás.
,,Jsme tu kvůli Brookovi" řeknu.
,,Jo, proč tady vlastně není?" zeptá se. My mu všechno řeknem.

,,To je hrůza. Ale řekněte mu, že ke mě může vždy přijet" řekne a my chceme odejít. Taylor mě, ale ještě chytne za rukáv. Mikey jde tedy do auta.

,,Andy, prosím tě, ví Sonny že ..." neřekne to, protože to řeknu já.
,,Že ho miluješ? Ano, ví a říkám mu to pořád. Posílá ti pozdrav.Teď musím jít, tak ahoj" řeknu a jdu za Mikeym.

Rye

Z pokoje Brooka právě vyšel doktor Smith.

,,Ahoj, Ryei. Už ses vrátil a asi víš o Brooklynovi" řekne.
,,Ano, pane doktore, můžu za ním, prosím?" zeptám se už se slzami v očích
,,Jistě jdi a skus, aby byl zase starý Brooklyn. Já musím za tvími kamarády" řekne a odejde.

Já jdu do pokoje. Je celí bílý.

Co jsem měl čekat? Jsem v blázinci.

Na posteli tam ležel Brookie. Koukal se do zdi vedle sebe. Nevim jestli jen tak nebo sledoval toho pavouka.

Viděl jsem, že má monokl, rozdržený ret a zlomený nos. Vše, ale dávno ošetřené.

,,Brookie?" řekl jsem. Nic.
,,Brookie, slyšíš mě vůbec?" řeknu. On pořád nic. Ani se neusmívá.

Já potřebuju jeho krásný úsměv.

,,Proč?" ozvalo se. Já se na něj koukl.
,,Proč.. jsi.. tady.. nebyl" řekne a koukne se na mě se slzama v očích.

,,Brookie, vždyť jsem byl jinde kvůli tobě" řeknu a on zas mlčí.

,,Brookie, já vim, že jsi na mě naštvaný. Řekl jsem, že ti nikdy nikdo neublíží, ale stalo se to. Já jsem na sebe ještě víc naštvaný. Chci abys vědět, že tě mám moc rád a že bych se nikdy matce nevyoutoval, kdybych tě nepotkal. Vím co je láska jen díky tobě a proto tě ak moc miluju. A ano, matka všechno o nás ví. Byla proti. Ale víš co? Je mi jedno co si myslí, protože láska je silná. Chci abys to věděl. Teď půjdu, protože mě nesnášíš" řeknu smutně a už se zvednu od postele.

,,Ne" řekne a chytí mě za ruku.

,,Já tebe taky miluju" řekne a políbí mě. Já se usměju.
,,Kdybys nemluvil, byla by to hrůza. A miluju tvůj úsměv" řeknu, když vidím, že se zase směje.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Hallo lidi!!!
Snad se kapitola líbila, ikdyž je krátká.
Zítra vyjde snad další jednodílovka.

Už se blíží kniha ke konci, takže se snad pořád líbí.

Omlouvám se za chyby v textu.

Napište koment.

Doufám že se uvidíme u další kapitoli.

I love you, my angels!!!

A zatim čau čau!!!❤💛💙💚💜🐼😘