symfonie našich srdcí-/yoonmin/

VII~7

JM>
Byl jsem nahoře v mé kanceláři,a přemýšlel jsem..jak to říci,říci Yoongimu to co k němu už dlouhou dobu cítím.Ležel jsem na zemi a koukal z okna.Najednou mně napadlo,co když..ty slova nepoužít.,co když to můžu vyjádřit.Ano naznačoval jsem mu to delší dobu,ale nikdy jsem to na plnou pusu neřekl,nač vyjádřil přímě.V téhle myšlence jsem plaval dlouho,ale potom jsem se odtrhl,jelikož mně vyrušil Jin tím že ke mně vtrhnul..
,,Jiminnie,co si dáš k večeři?"
Řekl mile.Lekl jsem se ho..kdo by ne.
,,Uf..ty jsi mně vylekal.Vajíčka se slaninou by bodly"
Mněl jsem na to chuť,tak proč ne?
,,Nemáte s klukama nějakou telepatii?"
Zasmál se.
,,Neříkej že kluci řekli to samý!"
Zvedl jsem se z lehu a smál se.
,,Jo,řekli!"
A odešel.Jina mám rád,všechny mám rád!I přesto co se mezi námi stalo,ale to ke kamarádství patří.To samé s Taem.Namjoon je bráška,od jak živa..znal jsem ho už od malička.J-Hope je sluníčko s kterým jsem jedna ruka.Jungkook,který mi pomáhá s otevíráním sushi na letišti.A Yoongi..to už vlastně ani nejde popsat,když spadáte do lásky..jste čím dál tím šílenější do toho druhého.Ty věci co se děli,všechny doteky,oční kontakty..dostávalo mně to k bodu zamilovanosti kdy už si fakt řeknete ,,jo..miluju ho a nestydím se za to"V tom jsem přestal přemýšlet a šel jsem dolů,ani jsem nevěděl kam mám namířeno,tak jsem si šel sednout do obýváku,všichni byli ve svém pokoji.Připadal jsem si sám,a za Namjoonem a jeho vtípkama o mojí výšce se mi fakt jít nechtělo,šel jsem tedy na konec uličky z kuchyně do Yoongiho pokoje.Zaklepal jsem.
,,Je tam někdo?"
Řekl jsem s poúsměchem.Yoongi mi otevřel s úsměvem na tváři..
,,Ano..pan Yoongi!"
Řekl svým roztomilým hlasem.Aaaaaaa,je rozkošný!Šel jsem tedy do jeho pokoje jelikož mi Yoongi rukou naznačil že tam mám jít.Sedl jsem si na jeho postel,samozřejmě Yoongi šel za mnou.Sedl si vedle mně..
,,Potřebuješ něco,Jiminnie?"
Řekl takovým uzoučkým tónem.Už jsem to nemohl dusit a musel jsem to říct..
,,Yoongi,miluju jednu osobu"
Řekl jsem a opřel jsem si hlavu o mojí ruku.
,,V tom případě,ta dotyčná musí mít veliké štěstí..kluka jako jsi ty.."
A pousmál se.Slyšel jsem slovo dotyčná a hned jsem ho opravil..
,,Yoongi..on to je dotyčný.."
Teď už jsem jen čekal na odpověď Yoongiho..co se v další vteřině,minutě,či hodině stane..

Y>
Když řekl dotyčný..už mi to celé došlo.To pomáhání,to utěšování a celkově ta pomoc.Naznačoval mi že ke mně cítí něco víc..
,,Začíná jeho křestné jméno na M?"
Zeptal jsem se s úsměvem a podíval se na něj jak kouká do země.Zakýval hlavou.
,,Jiminnie,podívej se na mně"
Zvedl hlavu,mněl slzy v očích.Políbil jsem ho..Jimin zrudl,ano poznal jsem to.
,,Yoongi,j..já..miluju tě.."
Řekl tenkým hlasem.
,,Jiminnie,miluju tě"
Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.Jimin jsi mně vzal a začal mně líbat.Upřímně,myslel jsem si že jeho objetí jsou fakt dobrá,ale na tohle to opravdu nemá.Ještě pořád jsem byl nemocný,z té události.Odtrhl jsem se protože jsem nechtěl aby Jimin dostal nemoc také.
,,Jiminnie,jsem nemocný!"
Řekl jsem a prohrabal jsem se ve vlasech..
,,Myslíš že teď na to budu brát ohled?"
Usmál se a vzal si mně na klín.Smáli jsme se,jenže v tu chvíli zaklepal někdo na dveře.Já jsem si sedl vedle a Jimin si lehl na druhou polovinu postele,Jin najednou vešel do pokoje.
,,Kluci večeře je hotová!"
Usmál se a zase šel.Otočil jsem se na Jimina..leknul se ho.
,,To je dnes podruhý co mně vylekal!"
Oba dva jsme se tomu zasmáli.A jelikož ani jeden jsme večeři studenou jíst nechtěli řekli jsme si že půjdeme,ale to by nebyl Jimin aby si zase něco nevymyslel.
,,Skoč mi na záda!"
Jelikož to miluju,tak jsem to udělal,Jimin nás potom vzal do kuchyně aby jsme se najedli.

Alohaa!Vím zase dlouho nic,ale nemněla jsem čas.Komu si myslíte že to Jimin s Yoongim oficiálně řeknou první?Můžete hádat!Víc v další kapitole..Bye byeee💜