photographer // vrana

32

"Zabal si i tu bundu ode mě," usmál se Kuba, když jsem do cestovky házela věci na následující čtyři dny na západě.

"K čemu mi bude?" zeptala jsem se.

"Musíš si ji vzít na zápas," odpověděl.

"Vždyť zmrznu," řekla jsem.

"Ale, nepřeháněj, mně to přinese štěstí," usmál se.

"Tak fajn," naznala jsem a s taškou jsem šla ke dveřím.

"Máme vše?" zeptal se.

"Jo, asi jo," odpověděla jsem.

"Tak jdeme," usmál se a táhl naše tašky směrem ke stadionu, kde už čekal autobus, který nás zavezl na letiště.

Kuba si v busu poprvé v historii sedl ke mně a celou cestu jsme seděli v tichosti o sebe opření.

Ostatní si něco šeptali nebo poslouchali hudbu ve svých sluchátkách.

Já jsem přemýšlela.

Pořád nad tím stejným.

Jestli nedám chybu.

Jestli z toho nebude problém.

Jestli mě zbytek kabiny nerozdupe, že rozvracím tým.

"Mel, posloucháš mě?" zeptal se Kuba.

"Ne, promiň," odpověděla jsem.

"Nemysli na nic špatného," pošeptal.

"Já vím," řekla jsem.

"No možná víš, ale já to myslím vážně," naznal po chvilce.

"Já jen," začala jsem, ale on mě přerušil krátkým polibkem.

"Nic špatného neděláš," špitl.

Jen jsem přikývla a dal jsem se věnovala výhledu z okna.

Po chvíli byli na letišti, zavazadla dali na odbavení a mířili do letadla.

"Sedneš si ke mně?" zeptala jsem se, když jsem se otočila na Kubu, který šel za mnou.

"A můžu?" pousmál se.

"To je jasný," řekla jsem.

"Ale teď fakt, nebude ti to vadit? Před zbytkem týmu?" strachoval se.

"Stejně je to všem jasný, už dlouho," odpověděla jsem.

"Já vím, že jo," zamumlal s úsměvem.

"Tak pojď," naznala jsem a sedla jsem si k okénku.

"Díky," zasmál se a sedl si vedle mě.

"Pokud se nebudeš zlobit, stejně budu většinu letu spát," špitla jsem.

"To klidně můžeš, ale ukážeš mi ty fotky ze včera u stromku na samospoušť?" zeptal se.

"Jo, jasný, zapni si to, mělo by to být v té nejnovější složce ve fotkách," odpověděla jsem a přikryla jsem se dekou.

"Děkuju, dobrou," pousmál se a políbil mě na tvář.

Po chvilce jsem se už ponořila do snů.

Vzbudil mě polibek, když jsme přistávali v LA.

"Dobrý ráno," řekl Kuba a já jsem se jen lenošně protáhla.

"To je poprvé, co jsem prospala celý let," zamumlala jsem po chvilce.

"Asi mám na tebe dobrej vliv," pousmál se a vrátil mi notebook.

"Vybral jsi?" zeptala jsem se.

"Jojo, pár jsem si jich přetáhl do telefonu," odpověděl.

"Hele, ale, jen prosím nic nedávej nikam na veřejnost, já, nechci aby mě pak tvé fanynky udupali," zamumlala jsem.

"Já vím, taky to nechci, jen, chtěl jsem poslat nějaký fotky rodině domů do Česka, měli by přiletět na Silvestr, teda, hlavně ségra s manželem a synovci," řekl.

"Tak to se těším, až je poznám," usmála jsem se.

"Myslím, že si budete se ségrou rozumět," naznal.

"Jo? No, uvidíme," odpověděla jsem.

"Každopádně je ubytuju v tom mým bytě, kde je teď pusto," pousmál se.

"To je dobrej plán," řekla jsem.

"Že? Budeme mít alespoň trochu soukromí," špitl a políbil mě.