photographer // vrana

34

Strašně rychle vše utíkalo a už byl poslední zápas základní části.

Od toho večera jsme se s Kubem o budoucnosti nikdy nahlas nebavili.

Ale očividně jsme se jí oba báli.

V posledním zápase kluci prohráli s Islanders 0:3, už toho měli všichni plné zuby.

Ale za pět dní začíná play off a boje o pohár.

"Mel?" zamumlal Kuba, jakmile jsem si k němu lehla do postele.

"Ano?" pousmála jsem se.

"Seš šťastná?" zeptal se.

"Jsem, moc," špitla jsem a opatrně jsem ho políbila.

"Já taky," odpověděl mezi polibky.

"Potřebuju ale ještě dodělat nějakou práci," pousmála jsem se, když jsme se od sebe odtáhli.

"Další fotky?" zeptal se.

"Jo, playoff se blíží," řekla jsem.

"Rychleji, než kdy předtím, bohužel," pošeptal.

"Musíte hrát co nejdéle," zamumlala jsem a opatrně jsem ho objala.

"Budeme se snažit, já jo," usmál se.

"To doufám," řekla jsem.

"Musíš mi věřit," odpověděl s úsměvem.

"Budu, to víš, že jo," naznala jsem.

"Já vím," řekl a políbil mě do vlasů.

"Teď mi dej chvilku, jdu upravit ty fotky a pak už budu jenom s tebou," usmála jsem se.

"Jojo, jak chceš, Mel," odpověděl a nechal mě chvilku být v klidu.

"Hele, Mel, zvládneš to tu teď ty tři dny sama?" zeptal se po chvilce Kuba.

"Budu muset," odpověděla jsem.

"Kdyby to šlo, zabalil bych si tě do kufru," řekl.

"To ale nejde, já si alespoň odpočinu, zavolám s Patrikem a ty nebereš síly na závěr sezóny," usmála jsem se.

"To jo," zamumal a dál mě pozoroval při práci.

Po chvilce úprav jsem si šla sednout do kuchyně, kde jsem si nalila pití a dodělala jsem zbytek.

Zkontrolovala jsem mail, kde jsem měla další zprávy od Andrého, už to trvá přes půl roku.

Jednou za čas si vzpomene a napíše buď výhrůžky nebo přeslazenou kravinu.

Dneska se jednalo o možnost jedna.

A byla tam i přiložená fotka.

Melanie, došla mi trpělivost. Chci jednu noc. Jednu. Kdy tě budu mít plně v moci. Pokud ne, tahle fotka obletí celý tým, možná i víc než to. Dám ti čas na rozmyšlenou. Máš dva dny. André.

Na fotce jsem byla já. Asi to bylo z té noci, kdy jsme se spolu vyspali. Nevím. Nevzpomínám si.

Notebook jsem radši zaklapla.

Práci jsem dokončila v půl jedenácté a Kuba už v ložnici odchrupoval.

Jen jsem se pousmála nad jeho roztomilostí a přikryla jsem ho dekou.

"Miluju tě, dobrou," špitla jsem a opatrně jsem ho políbila.

Ihned začal spolupracovat a přitáhl si mě k sobě.

"Já tebe taky," pousmál se, "dobrou," řekl a zhasl lampičku.

Po několika vteřinách zase spal.

Já usnout hned nemohla. Přemýšlela jsem nad mailem od Andrého.

Říct to Kubovi? Rozhádat tým před play off?

Nevím.

Na tyto otázky neznám odpovědi. Bohužel.

XXX

Pokud by jste neměli dost Jakuba, tak na profilu nový příběh, bride's squad! ❤