Ubrečená dívka seděla v okně a bez známek nějakých emocí hledla na hvězdy. V rukou svírala menší sleď dopisů sděljící příčinu smrti jí tak milované osoby. ,,Proč si mi nic neřekl ?'' Zašeptala do ticha jejího pokoje a znovu pohlédla na dopis označeným číslem jedna.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JEDNA |20/06|
Dnes mi doktoři sdělili tu hroznou zprávu. A to, že se mi rakvinotvorné nádory rozšířili bleskovou rychlostí do celého těla krom mozku. Proto jsem občas sykl při chůzi nebo necvčil každý den jak u mě bylo zvykem. První otázka vyřčena z mých úst byla kolik mi zbývá času. Byli mi dány pouhé dva měsíce. Dva měsíce, ve kterých jsem měl prožít zbytek života. Přiznám se, že cestou domů jsem brečel. Ano, tvůj velký kluk, který nikdy nebrečel se právě v tuhle chvíli rozbrečel jako malý kluk. To proto jsem se po příjezdu z údajné praktické prohlídy vrátil takový rozmrzelý a choval se odtažitě. Ten den jsem si koupil diář, jak ironické že ? Já jaktožto člověk který nesnášel papírové věci si koupil diář. Zasmál jsem se té ironii. Můj drahocenný čas ale utíkal rychlostí blesku a jelikož jsem toho chtěl stihnout opravdu hodně, naplánoval jsem si co chci daný den stihnout.
požádat Soph o ruku
To byl můj první plán. Pousmál jsem se když si přišla do mé pracovny a viděla mě jak píšu něco do diáře, co to bylo si se ale nikdy nedozvěděla. Nyní ten diář leží na tvé posteli v našem domě. Možná jsem některé věci nestihl, ale věř, že až za mnou přijdeš do nebe, všechno ti vynahradím.
tvůj Noah.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak co ?
Líbí ? Popřípadě co bych měla změnit ?
Budu ráda za každé přečtení, sdílení, komentář a hlas, který můj příběh posune dál a mně udělá velkou radost. Děkuji vám za čas strávený u této kapitoly a brzy naviděnou.
SunnieSunflower
ČTEŠ
FOREVER
Teen Fiction,,Navždy'' Uslyšela jeho chraplavý hlas a po její tváři začaly stékat slzy. Věděla že je pozdě, avšak v sobě měla jěště špeku naděje a doufala, že situace, ve které se právě ocitá je jen zlý sen. Poté si ale uvědomila, že její naděje je příliš naivn...
