Dívka s roztřesenými prsty doslova zírala na malou tyčinku oznamujíc jí její domněnku. Je těhotná...s ním. Nevěřícně zakroutila hlavou a poprvé od jeho smrti se usmála. Těhotenský test umístila do krabice s názvem Noah. Při té činnosti její ruka uchopila dopis nadepsaný číslem dva. Pohodlně se usadila na postel a opírající se o postel začala číst.
„Po člověku by měla zbýt nějaká památka.” Říkala si mi pokaždé, co jsem nadával či pobýhal po pokoji plném zmuchlamých papírů snažíc se vymyslet aspoň pár smysluplných rýmujících se řádků. „Ať už nesmyslná nebo chybná, pořád to je památka.” Doplnila si se a vždy mě pohladila po tváři. Dnes to bylo podobné, já si nadával do naivního pitomce bez špetky talentu, zatímco ty jsi beze slova přišla a zašeptala mi do ucha, že jsem pro tebe ten nejlepší. Ten večer se stala jedna pro nás opravdu nádherná a dosti příjemná věc, která po mně zanechala památku. Tedy pokud si ji nenechás vzít. S láskou tvůj
Noah.
Sophie dočetla dopis a pohladila si své zatím ještě krásně ploché bříško, v němž se vyvíjel nový život.
ČTEŠ
FOREVER
Novela Juvenil,,Navždy'' Uslyšela jeho chraplavý hlas a po její tváři začaly stékat slzy. Věděla že je pozdě, avšak v sobě měla jěště špeku naděje a doufala, že situace, ve které se právě ocitá je jen zlý sen. Poté si ale uvědomila, že její naděje je příliš naivn...
