Feelings of love?

02

,,Mami, jsou tu někde žvýkačky?" zeptala jsem se. V autě míváme vždycky někde schované a já na ně právě dostala chuť. ,,Nejsou tu,'' odpověděla mi. Že by je Grace snědla? Potvora jedna. ,,Ach joo." povzdechla jsem si. Musím jěstě napsat Evelyn, aby na mě počkala až dorazíme.

Ahoj Lyn, počkej na nás. Zachvilku jsme tam!
                                                   Odeslat
Stiskla jsem a počkala jestli přijde odpověď. Po 2 minutách mi odepsala.

Čau Jess, už tu čekám. Jo a musím ti něco ukázat;) E.

Co mi musí ukázat? Doufám, že to nebude žádná blbost! ,,Mami už tam budem?" netrpělivě jsem se zeptala. ,,Jsme tu!" odpověděla mi. Cože? To jsem, tak dlouho zírala zpŕavu od Evelyn? Odvrátila jsem zrak k oknu, kde stál rodinný modrý dům s červenou střechou. Doplňovala zvenku ještě velká zahrada plných záhonů.
Na schodech už postávala Evelyn a za ní se tyčila svalnatá postava. Byl to její perverzácký, sobecký, arogantní brácha.
Lyn nezaváhala, když nás uviděla a rovnou mířila k našemu autu. Vystoupila jsem z auta a natáhla k ní paže, abych ji obejmula. Obejmutí mi oplatila. Ten její brácha na nás celou dobu zíral udiveným pohledem.

Naznačila jsem ji, ať do toho auta vleze a počkala, co se pak stane, nebo proč tu čekal. ,,Ahoj Mikii, co tam postáváš?" povytáhla jsem na něho jedno obočí a opětovala mu nenávistný pohled.
Jo a, proč ta přezdívka ,,Miki"? Ve skutečnosti se jmenuje Michael, tu přezdívku jsem mu dala, když jsme se vsadili. Bylo to ve škole a dali jsme si sázku, kdo bude vypadat hloupěji. Samozřejmě to bylo podle počtu hlasování ostatních. Musela jsem dlouho přemlouvat svoji mamku, aby mě pustila s tím kostýmek do školy...Já jsem měla na sobě kostým Nodyho a on se vydával za Mickeyho. Samozřejmě, kdo vyhrál? JÁ! Byla to sranda, většina kluků a některých holek byli na mé straně, kromě jednoho pitomce... A na Mikiho, tak většina těch mrch, barbínek atd.
Když se na mě koukl, rudl vzteky. Nejspíš si vzpomněl na tu sázku, a nebo něco jiného. Proto to vzdal a mířil ke dveřím spolujezde. ,,Dobrý den, paní Stuartová, mohla byste mě svézt taky do školy? Porouchala se mi motorka." Prosebně se na ní pohlédl a věnoval ji svůj ,,okouzlující" úsměv. Fuj.
,,Jistě, nastup si!" odpověděla mu mamka. No super!

,,Lyn, co mi chceš ukázat?" zeptala jsem se ji. ,,Jess, řeknu to později." omlouvala se mi. ,,Dobřee, jakou teď máš hodinu Lyn?" zeptala jsem se své nejlepší kamarádky. ,,Teď mám matiku, a potom budeme spolu Angličtinu." odpověděla mi Evelyn. ,,Dobře uvidíme se potom!"

Rozloučily jsme se a každá mířila na opačnou stranu. Pár kluků mě pozdravili a já jsem jim pozdrav opětovala. Cestou jsem potkala toho ,,krále" školy, který stál opřený o skříňku a povídal si s nějakou barbínou. Ta ho pak obejmula kolem pasu a věnovala mu dlouhý polibek. Protočila jsem oči a pokračovala dál chodbou. ,,Ale, ale snad nežárlíš?" Ten debil si mě všimnul.