Stínodrápův příběh

Něco je špatně...nebo všechno?

  Stínovi se bez podpory bratra Proužka vůbec nic nedařilo.
  Bylo to, jak předpokládal. Proužek na něj jako velitel neměl vůbec čas. Kolikrát ho vyhnal, že má moc práce.
  Stínodráp chodil na hlídky a lovy, jako dříve. Nebylo to však ono.
  Bloudil vlastním teritoriem...Nevnímal pachy, nevnímal kořist.
  Na lovu si s myší či drozdem vůbec nehrál. Chladně to zakousl a donesl zpět.
 
  Byl na lovu. Vlastně se ale zas jen zaobíral myšlenkami. Necítil to nebezpečí, dokud ho neměl přímo před čumáčkem.
  Málem se mu zastavilo srdce. Ani nedutal, když se to k němu přiblížilo.
  Obrovský, mohutný pes. Oči mu žhnuly, srst byla matná, s hnědými a černými fleky.
  Stínodráp začal vyděšeně couvat. Přikrčil se a zakoktal: ,, T- tohle je naše území! Koukej VYPADNOUT!"
  Pes se nad ním tyčil a jízlivě se usmál. ,,Jsi jen malý kocour. TY mi rozkazovat nebudeš!"
  Stínodráp se přikrčil ještě víc.
  Pes mluvil dál. Mírně, ale jasně. Nepřipouštěl žádný odpor.
  ,,Jsem Akim. Beta utlačované smečky."
  Stín si jej prohlédl. Akim měl mírně vystouplá žebra.
  ,, Doveď mne ke svému veliteli. Chtěl bych něco probrat. Chceme posily proti smečce, která se kdysi jmenovala LOVCI."

  Stínodráp jej vedl do tábora. Byl to PES! Nebyl si jistý, jestli se to bude Proužkovi líbit. Pozice je rozdělily, nepotřeboval mezi nimi ještě napětí a nenávist... Povzdechl si.
  ,,Co se děje?"
  ,, ...nic."

  Proužek na skále málem vyletěl z kůže. ,,Nebudu spolupracovat se psy, co se snaží bojovat proti tak čestným psům!"
  ,,Ale no tak, bude to efektivní. Navíc, my máme na území spoustu drobné kořisti pro vás, a vy máte zas stádo laní, což nevyužijete."
  Stín napjatě poslouchal a přidal se k Akimovi. Ten mu věnoval vděčný pohled.
  ,,Bráško," zaprosil.
  ,,Jsem VELITEL!" Zasyčel Proužek. To bolelo. Bylo to jako rána do břicha. Zůstal oněměle stát.
  Akim se to pokoušel spravit. Proužek se však naštval.
  ,,Ne, jak jsem řekl! Vy, tak malá smečka, ani s námi nic nezmůžete. Všichni bychom zemřeli!"
  ,,Ne. Nezemřeli. Nabíráme další členy a smečky. Vyhrajeme a území bude obrovské. Už nikdy nepoznáme nouzi."
  ,,Notak, Proužku!" Zvolal nějaký kocour. ,, Jsi v menšině. Většina chce dohodu!"
  Chvíli bylo napjaté ticho. Přijme to?
  Proužek pomalu a tiše promluvil. ,,Stínodrápe, odveď Akima na hranici... Konec diskuse. Ne. Běžte."
  Akim se zdvořile uklonil. ,,Děkuji, žes mi věnoval čas. Stínodrápe, pojď. Nebudu obtěžovat.

  Stín se cítil špatně.  Šli s Akimem bok po boku. Už se blížili k hranicím, když pocítil nutkání se mu omluvit.
  ,,Promiň mi to... Můj bratr je někdy... Tvrdohlavý."
  ,,To nic. Ale... Můžeme to napravit." V Akimově tváři se blýskl prohnaný výraz. To tenkrát však Stín neviděl.
  ,,Tak... Jak?" Zeptal se dychtivě.
  ,,Jednoduše," usmál se ten pes. ,,Té nesouhlasící menšiny se zbavíš... A já ti za to nabízím pozici velmi vysokou. Možná budeš i Betou. Nebo zástupcem, jak vy říkáte. Promysli to."
  Otočil se k odchodu. Stínodráp hleděl do podrostu, i když už jej neviděl.
  Promysli to... Promysli to... Promysli to...
  Najednou jej chytil za srdce spár ctižádosti. Rovnal by se bratrovi. Ukázal by, že není ten horší. Byli si tak blízko... Dřív.
  Nebylo se nad čím rozhodovat. Udělá to. A klan bude děkovat JEMU, že jim do smrti zajistil dostatek jídla.
  Až teď si uvědomil, že zbavit se jich znamenalo zabít. Ale pár obětí pro blaho smečky...
  Nelíbilo se mu to. Ale zvládne to. Vzchopil se a vyrazil domů. A spřádal děsivé plány.