Stínodrápův příběh

Konec všeho

  Stínodráp se plížil mlhavou krajinou. Tady u řeky, na hranici jeho starého území, se měl potkat s Fjodorem a doprovodit ho na bojiště. Schylovalo se k domluvené bitvě.
  Ale... Fjodora nikde nemohl najít. Prodíral se křovisky a zamotával do trnitých šlahounů. Zrak mu nebyl nic platný, mlha byla tak hustá, že připomínala mléko. Potom však ve vlhkém vzduchu zachytil pach svého učedníka. Vydal se za ním. Nejistě kladl tlapky před sebe.
  Potom jej uviděl. Kocourek se plížil pryč. Stínodráp dostal vztek, že ho neposlechl.
  ,,Kampak?" Zeptal se nepříjemně. Učedník ztuhl uprostřed kroku. Pomalu se otočil a provinile se přikrčil. Jenže potom vytáhl drápy, vypnul hruď a podrážděně, ale odhodlaně odpověděl: ,,Jdu bojovat za svou pravou smečku."
  Stínodráp si všiml  zlověstně houpajícího se obojku na Fjodorově krku. Byl tak ochromený hrůzou a zklamáním, že chvíli jen tak zíral. Po nějaké době se však vzpamatoval. Pocítil obrovské zklamání. Udělal jednu chybu a už to nedokázal zastavit. Mrzelo ho, že si nejsou blízcí a bolelo to tak, že dostal vztek. Byl zničený a zdeptaný.
  ,,Ty! Copak jsem tě nic nenaučil?! Ty... Rybí hlavo! Tolik jsi mě zklamal..."
  Myslel si, že se Fjodor přikrčí, že se pokorně omluví. Ale on jen stál, zapřený tlapami o zem, pevně rozhodnut, že tentokrát nepovolí.
  Stínodráp cítil tu vzteklou bezmoc, která mu proudila v žilách. Pro hněv neviděl, co dělá. Najednou vytáhl drápy a sekl žáka do čumáčku. Vytekl mu z něj čůrek krve.
  ,,Prober se!" Zavřískl.
  Fjodor hleděl do země vytřeštěnýma očima. Zamrkal a zkřivil obličej do zuřivého šklebu.
  Najednou stáli čumáčky těsně u sebe.
Fjodor už to nevydržel. ,,Já je nezabil! Nezabil jsem je! Neposlechl jsem, rozumíš?! Nikdy jsem nechtěl nikoho zabít. Vždyť to byla nehoda. Ale teď... Teď zabiju TEBE!"
  Stínodráp na něj ohromeně hleděl. Nedokázal zpracovat ty šokující informace. Cítil však takovou úlevu, jako nikdy. Fjodor nebyl zlý. To Stínodráp byl.
  Než stačil cokoli říci, ucítil na krku jeho drápy a ostrou bolest. Když padl k zemi, cítil, jak z něj uniká život. Hrabal drápy ve vazké hlíně a vlastní krvi. Ta prázdnota se za vteřinu změnila v úlevu, když zjistil, co se děje. On umírá. Už se nebude muset bát Akima. Nebude se muset bát ničeho a nikdy.
  Pocítil však silné nutkání povědět Fjodorovi pravdu. Nejdříve se trhaně nadechl a zachrčel. Pak zakašlal. Chvíli trvalo, než zformoval slova. Fjodor už se otáčel pryč!
  ,,Počkej... Omlouvám se za všechno. Udělal jsem kdysi dávno velkou chybu. Děkuju ti.... Že jsi mne vysvobodil..."
  Pak zase zmoženě položil hlavu. Fido to nechápal. A otočil se zpět... šel dál.
  ,,Ne... Je... Tady ještě...něco. Vyslyš mne." Zoufale šeptal Stín.
  Fjodor se váhavě otočil a sedl si. A Stínodráp mu vyprávěl.
  ,,Byl jsem mladý kocourek, jako ty, když mého bratra Proužka zvolili vůdcem. Měli jsme...k sobě blízko. Jenže pak na mne neměl čas a já... Začal žárlit. Bylo to ode mne hloupé... Víš," - Stín zakašlal - ,, pak jsem od něj dostal tebe na výchovu. Byl jsem šťastný. Tenkrát jsem byl nejoddanějších členem. Jenže Akim mě obelstil. Nikdy- rozumíš- nikdy! Se nenech nikým ovlivnit. Dělal jsi špinavou práci za mě a já začal nenávidět to, co jsem v tobě utvořil. Tu bestii. Ale... Vidím, že jsi čestný. Věř, že někde v hloubi duše jsem tě měl vždy rád. Jen mě mrzí, že jsem byl tak slepý..." Stínodráp plakal. Poprvé za jeho život se mohl někomu svěřit.

  Stín se zalykal krví a dýchal méně a méně. Jeho zrak se mlžil a před očima se mu dělaly mžitky. Dýchal mělce. Vyčerpaně si položil hlavu. Už myslel, že je konec. Zavřel oči a vnímal, jak Fjodor odchází.
  ,,Bojuj za svou pravou smečku. A nikoho nenech tě odsuzovat. Nikomu není nic do toho, jaký jsi. Buď sám sebou."
Nevěděl, zda jeho žák ta slova slyšel, dokud se, jakoby z dálky, ozvalo: ,,Budu."
  Tehdy Stínodráp naposledy vydechl. Zavřel oči úplně a ponořil se do lákavé a uklidňující temnoty.

  Tak! Mám tady konec krátkého příběhu o Stínodrápovi. Doufám, že se příběh líbil a že jste trochu pochopili děj a Stínovo chování. Tak příště u další knihy! Samozřejmě si přečtěte i Dokážeme Cokoli, protože to úzce navazuje. Možná, že to pak více pochopíte, pokud jste to ještě nečetli.