No začala jsem více chodit ven, kde jsem se seznámila s jednou holčinou o rok mladší. Začali jsme se strašně moc bavit postupem času se z nás stali nejlepší kamarádky.. V tu dobu jsem chodila do školky kde mě nikdo neměl rád a holky si tam že mě dělali služku, byla jsem naivni chtela jsem kamarady, kdyz jsem mela nastupovat do školy dostala jsem odklad abych s nima nebyla ve třídě. No a začala jsem chodit do školy, až do 4té třídy jsem si prošla šikanou/nadávky začala jsem s toho být smutná.. a zacala se bat lidí, projevovat se a nejak na sebe upozorňovat. no když jsem chodila do 4-5 třídy si mama našla nového přítele. Ke kterému jsme se časem přistěhovali a naši se rozvedli. No a bylo to asi nejlepší rozhodnutí co máma udělala, mami přítele jsem si strašně oblíbila no a nebyla bych schopna o něm nějak křivě či v nadávkách mluvit. Všímal si nás, bral nás ven apod. Byla jsem šťastná. Měla jsem "tátu" *rodinu*, BFF
.....
