Ale přestaneme to tu rozebírat a přejdeme ke mně. Do mých 11cti-12cti let kdy jsme chodila do 6 třídy. Kde jsem měla už nějaké kamarády a dokonce svoji první lásku, zamilovala jsem se do jedné holčiny ze 7dmičky... přišlo mi to strašně divný.. nikomu jsem o tom neřekla.. A říkala si že si to jen nalhavam že nemůžu být lesba... No a tak jsem na to zkoušela zapomenout... Ale i přesto mi to nedalo spát, po nocích jsem začala brečet a uzavřela se do sebe. Chvíli jsem si psala do deníčku který jsem časem vyhodila. No a začala jsem být celá divná... přišel na mě smutek, samota, zlí pocit, malé sebevědomí... A nic se mi nechtělo... jen jsem brečela a stěžovala si jaký je život hrozný. Takhle jsem prožívala celou 6stku.
No a přišli prázdniny... na holku ze 7dmičky jsem už ani nepomyslela a nešla si kluka, jenomže mi tam něco chybělo nebylo to ono... tak jsem se sním rozešla... no a přišlo to zas.. pocit že jsem nemocná... že bych se měla jít léčit... zamilovala jsem se do jedné holky s kterou jsem si psala... Ale bála jsem se ji to říct.... vůbec jsem nevěděla co dělat... Byla jsem zničena... No a našla jsem si kamaráda... Po měsíci jsem mu vše řekla. On mi odepsal jen to že to tušil... Byla jsem ráda a objevil se ve mně malinký kousek štěstí... to byl asi můj první COMING OUT ulevilo se mi... že při mně zůstal... takže Ondro jestli tohle čteš děkuji ti za vše. ❤
