Annie: Dream escape

Kapitola čtvrtá: Rozčilení

Ahojky strašně moc se omlouvám, ale teď budou kapitoly vycházet docela pomalu. Taky bych byla ráda za odezvu popřípadě nápady na zlepšení.
Děkuji ♥️

Hned co jsem se vzbudila nemohla jsem přestat myslet. Co to sakra bylo za sen? Byl to vůbec sen a nebo jsem právě viděla místo, kde se máma nachází. Byla tam tma, máma seděla na židli, možná trůně. Co když se nakonec přidala ke Klanu temné strany? Nevěděla jsem co si počít a nic jiného, než ředitel mi nezbývalo svět na druhé straně měl mnoho tajemství. Ale jak mohu vědět co je reálné a co ne. Světy se mi smíchaly dohromady tak, že nevím co je skutečnost a co je lež. Bojím se každého svého rozhodnutí, každé myšlenky. Rychle jsem si dala snídani, upravila se a utíkala chodbou k ředitelně. Mám 20cet minut na to, abych se zeptala na to o čem nevím. Ty věci, které mi leží v hlavě, ale já sama na ně odpovědět nedokáži. Zaťukám na dveře v tom se ozve ,,Vstupte Annie'' Vešla jsem dovnitř plná očekávání. Ve vnitř se nic nezměnilo, proto jsem se posadila a začala. ,,Včera jsem měla sen viděla jsem v něm mámu, sedící na židli nebo trůně, nedokáži určit. Každopádně koukala do křišťálové koule a říkala ,,Tak Annie co uděláš dál'' čekala jsem na odpověď, ale místo ní mi řekl ,, Poslední co jsi četla v knize, kterou si včera našla vzkaz. Musíš vyčkat odpovědi přijdou časem. Vracej se tam dělej jako by nic, získej jejich důvěru a uvidíš co bude následovat dál. Dej tomu čas momentálně ti na nic odpovědět nemohu, ale vím, že si jistě poradíš sama. '' Namísto námitek jsem se rozhodla odejít. ,, Děkuji, ale zajisté se vrátím,, zavřela jsem dveře a vydala se do třídy. Před třídou čekaly ti dva ze včera. ,, Řekni nám jak jsi se tam dostala HNED!!!'' řekl jeden z nich. ,,Nijak probudila jsem se tam, žiji tam stejně jako tady. Nebráním vám v tom, aby jste zjistili cokoliv co chcete. Můžete pomoci stejně jako já, pokud dovolíte jdu do třídy. '' Aniž by něco řekly vešla jsem dovnitř. Sedla si na své místo a přežila vyučování. Všimla jsem si, že ať jsem se pohla kamkoliv pořád mě ti dva sledovaly. Nechala jsem to být. Prostě se procházela a přemýšlela co dělat tady, abych mohla být užitečná. Máme mu kroužek četby z křišťálové koule zamýšlela jsem se. Koukala se na tabuli na seznam kroužků a vyda byl tam. Pospíchala jsem do té učebny. Když jsem vešla seděla tam velmi stará dáma. ,, Věděla jsem, že přijdeš koule mi to prozradila. Chceš se naučit číst? '' přikývla jsem a posadila se naproti ní. ,, Není to lehké musíš mít velmi silnou magii. Cítím z tebe, že nějakou máš, ale je potřeba se jí naučit ovládat natolik, aby jsi byla schopná číst z koule. Vrať se, až se tomu naučíš budu čekat'' Přikývla jsem usmála se a odešla. No to je teda super jak to jen asi dokážu bez pomoci. Všichni mi tu říkají, ať něco udělám a nebo počkám to je snad vtip. Kašlu na to a na vše, už mě to nebaví.
A zase ti dva za mnou ,, Můžete mě laskavě nechat být. Nevím o co vám jde mám vás akorát tak dost'' byla jsem vytočená, už mě nic nebavilo a tak jsem šla do pokoje a tam zbytek dne pracovala a přemýšlela nad svými plány.

Probudila jsem se tam udělala raní zvyklosti a šla na snídani. Byla tu nová holka, každý se okolo ní motal. Můj pohled byl naprosto znechucený všichni mě vyměnili, nakonec nemám nikoho. A nic. Vše je pryč jsem černá labuť.