Slyším moje vlastní myšlenky
Vysmívají se mi
Chci aby přestaly tak lítat
Pocity do mýho srdce vítat
„Jak by sis mohla myslet, že tě někdo
Má vůbec rád?"
Neříkám, že maj pravdu
Ale kéž bych je neposlouchala
A lidem víc naslouchala
Neudělala další stupidní chybu
„Jseš hnusná, snaž se jak moc chceš
Nidky jako oni, prostě nebudeš"
Zabíjejí mě a já je nechám
"Potřebuju domů, vážně spěchám!
Chci být sama, pochop TO.
..
Nic mi není, ty můj malý popleto!"
„Jak by tě asi mohla milovat
Vždyť jen otravuješ"
Nesnáším svoji mysl
Nic z tohoto, prostě nemá smysl
Zastav ty slzy, neplač už
Musíš se sebrat, tak se vzmuž!
„Jsi k ničemu"
Měla bych si trošku věřit
Někdy, tiše, se někomu svěřit
Místo psaní smutných řádků
Obalených cukru a skořici
A přijmout kdo jsem
Možná se i pochválit
dostala jsem se přece až sem
A dostanu se ještě dál
Doufám
Ale teď
Jdu spát..
ČTEŠ
Touha a západy slunce
Poetry-Rozbitá slova při západech slunce, držící tak tak na provázku touhy- . . . Amaterská poezie a moje ztracené srdce. -Cherise-
