Jsi jenom můj miláčku

I. kapitola

Sepisování dokumentů o pacientech je běžná práce zdravotních sester. Dnes to nemine ani mě. Denně za mnou chodí jen důchodci ,kteří mají furt nějaké problémy což se nezměnilo ani teď. Při pocitu ,že tady ještě dnes příjde dalších třicet pacientů se mi chce umřít. Najednou se mi vypne počítač a ne jen můj. Do naší ordinace přichází ředitel o oznamuje nám ,že máme volno z technických důvodu . Pokusím se zavolat manželovi ,že přijedu dřív ,ale nebere mi to . Nejspíš má hodně práce. Když si tak jedu po cestě zjištuji ,že je všude vyplý proud . Pomalu už se blížím k domu a zaparkuji . Jakmile vejdu dovnitř, nikdo tam není. Nejspíš si půjdu odpočinout a užívat si klidu dokud nikdo není doma . Měla jsem noční směnu a z té jsem úplně mimo. Vcházím do ložnice a lehnu si, v dáli vidím něco co se třpytí a uvažuju jestli tam vážně něco je nebo jestli jsem tam mimo z únavy. Snažím se zvednout se ,abych zjistila co to tam leží. Priblížím se a uvidím na zemi krásnou modrou naušnici , ale ne moji . Celý večer než se manžel vrátil z práce jsem nad tím přemýšlela. Když už se vrátil se ho ptám :
(Ž- žena , M- muž)

Ž: ,,Můžeš mi vysvětlit co to má znamenat ?"
M: ,,Vlastně , já jsem ti zapomněl říct ,že jsem ti koupil nové náušnice ale jedna omylem upadla ."
Ž: ,, Tomu mám věřit?"
M: ,,Co to do tebe vjelo , ty víš že bych tě nikdy nepodvedl "
Ž : ,, A co ta náušnice dělala  posteli ?"
M: ,, Jak jsem je schovával abys je nenašla ,mi nejspíš jedna omylem upadla ,mělo to být překvapení ale teď už očividně není. "
Ž : ,,Já jsem fakt blbá ... Omlouvám se ."

Poté jsem si celou dobu vyčítala jak jsem jenom mohla obvinit svého manžela z nevěry. Další den jsem měla také volno , pracovala jsem teď dva dny za sebou. Když se probouzím , vidím manžela znovu odcházet .
Ž: ,,Kam to zase jdeš miláčku ?"
M: ,,Do práce ."
Ž: ,, Tu o víkendu nemáš ."
M: ,, Rozhodl jsem se pracovat přesčas."
Ž: ,,Nejsme zadlužení ,že ne ??"
M: ,,Neboj nejsme , jen je někdy třeba přivydělat.  "
Ž : ,,Dobře tak zatím."

Přijde mi ,že se poslední dobou chová zvláštně , začínám se obávat že mě vážně podvádí. Když tak sedím a přemýšlím nad celou situací ,uslyším zvonit telefon ,ale můj ne. On si ho tady nechal , nejspíš to půjdu vyřídit za něj . Určitě to bude něco pracovního . Když v tom náhle vidím jméno nějaké ženy ,zděsím se . Celá napjatá to zvednu . V telefonu jsem slyšela jenom : ,, Broučku, tak kde jsi ?" A okamžitě to típnu a nevím co dělat dřív . Jestli plakat, mít vztek a nebo všechny pozabíjet .