Ráno jsem s klepáním řízků vstal a odešel do spíže udělat si ranní hygienu. Pořádně jsem si vlasy utřel do salámu, abych ve škole dobře voněl. Když už mám chapadlo ve dveřích, uvědomím si že bych mohl být víc frajer, tak jsem si ještě vetřel sladkou papriku do očí. Pak jsem šel do kuchyně vykrást srnku o její zásoby ropy z okolí, kvůli snídani. Nesměl jsem toho nabrat moc, protože jsem si všiml že ji docela často ta ropa kape od uší, což nasvědčovalo že je na ropě těžce závislá. Když jsem se ilegálně nasnídal, ustrojil jsem se do kostýmu bonbónového keře.
Namířil jsem si to do té zahrady o níž mi říkala ředitelka a kde jsem si měl zjistit kde leží škola.
Cestou do školní zahrady se mi moc zajímavých věcí nestalo, jen na mě kolemjdoucí koukali dost chutně. Když jsem dorazil do zahrady, optal jsem se elegantně tamních dehydrovaných skřítků.
,, Dobrý den zdejší obyvatelstvo, přicházím v míru, pouze s jednou otázkou, která zní: Kde bych tu našel budovu zvanou ,,škola,,."
,, voduuuu, prosím slitujte se pane, chceme toho snad mooc, chceme jen H2O prosííím" prosili mě urputně skřítci. Já a dát jim MOJI vodu to určitě. Tak jsem se na ně podíval a z plna hrdla zakřičel ,, nic vám nedám vy skřeti". Neváhal jsem a probil jsem se skrze ně. Běžel jsem pryč , ale když jsem se ohlídnul, uviděl jsem, jak ty mrňavý potvory běží za mnou. Vběhl jsem do první barabizny, která měla odemčeno. Shodou okolností to byla škola.
To že to byla škola jsem poznal podle nízkých platů učitelů, které byly vypsány na stropě. Okvětní lístky, které někdo přilepil na hlavy učitelů, mě dovedly k ředitelce.
,, Zdar kámo" pozdravil jsem středověkou fosílii, teda vlastně ředitelku. Ta se na mě jen tenisově podívala, až se mi z toho rozutíkali pingpongové míčky. ,, Měl jste tu být už před několika měsíci,, pokárala mě ředitelka.
,, Já za to nemůžu že jdu pozdě ale za to můžou ti skřeti co mě před školou zdrželi,, obhajoval jsem svůj pozdní příchod. Ředitelka se na mě dívala jen s nechápavým výrazem, pak ji v očích svitlo pochopení. ,, vy máte určitě na mysli vaše žáky"
,, Tak ,,Žáci,, takhle se ti Pidilidi jmenujou, počkat co?" Zblednul jsem tak, že by se ve mě salámu nedořezal. ,, Ano, to co jste potkal musí být oni" Ujistila mě ředitelka. Já jsem pořád nemohl uvěřit svým nosním dirkám tak jsem se ptal dál ,, Chcete mi říct že to co mě prosilo o vodu a to co jsem před školou zmasakroval, byli moji žáci?" Ředitelka s pořád milým úsměvem přisvědčila. ,, Ano, i když se mě ptáte potřetí, jsou to vaši žáci, kteří již měsíc žízní po krvi čtenářů". Na chvílí jsem se zamyslel ,, Tak počkat". Zarazil jsem se ,, když žízní po krvi tak proč mě výslovně prosili o H²O ?"...,, To víte těm smradům nejde moc chemie" objasnila mi ředitelka. Když má hlava nedokázala zplodit další otázky, otočil jsem se a šel směrem ke dveřím. ,, Počkejte ještě" křikla na mě ředitelka ,, tu krev kterou jste vymlátil z žáků si vytřete". Podíval jsem se na ni vražedným pohledem, ale hned jsem přestal, neboť jsem nechtěl vytírat další kaluž krve. Tak jsem tedy odešel a nechal za sebou otevřené dveře, aby všichni na ten nepořádek v její kanceláři, který jsem tam stihl udělat když se nedívala.
Když jsem vyšel z kanceláře, rozezněl se školní alarm na znamení toho že začíná hodina.
Všichni žáci i učitelé kolem mě, jen začali zmateně běhat dokolečka, jako by je honily jejich nejhorší hříchy v podobě vyšívání nevkusných záclon nebo snad i falešné darování krve Jupiteru ba i Merkuru. Bylo mi všech těch učitelů líto [ žáků mi líto nebylo, všichni víme co jsou za (žíznivý) hajzly ], proto jsem je všechny milosrdně ignoroval. Hmm zvonilo.. možná by nebylo od věci najít moji třídu nebo učebnu?
Tohle číst nemusíte (ne že by jste něco museli, uznejte že nečtete ani povinnou četbu):
Pokračování další kapitoly bude příště, protože se pořád nějak nedokážu dopracovat k konci dne, tak jako končily ostatní kapitoly a na to abych to bylo v téhle kapitole jsem až moooc líný člověk a v důsledku toho by kapitola vyšla pravděpodobně za rok.
