Rotten to the Core

Kapitola 4

Po odchodu Mal a ostatních na ostrově zavládl chaos. Přístavní krysy plenily, co jen mohly, a do Carlosova života se opět po dlouhé době vrátil strach. Strach z jeho matky, ze spolužáků a všech na tomhle plovoucím vězení.

Jeho matka byla den ode dne krutější, naštvanější a bláznivější. Už tu nebyl žádný Jay, který pro něj kradl jídlo, když mu ho matka zakázala. Nebyla tu ani Evie, aby ošetřila rány od Cruelly či jiných. A ani Mal, co ho chránila svou pověstí. Byl sám a poznával to na vlastní kůži denně. 

Začalo to ve škole. Hned první dny ho několikrát zavřeli do skříňky, byly mu roztrhány veškeré učebnice a sešity a na každém rohu mu někdo podrazil nohy. 

Pak přišla jeho matka a ostatní padouši. Když ho dovedla do domu Zloby jen, aby se mu ostatní mohli vysmát. Stál tam ukrytý v rohu ve stínech, zatímco oni mluvili se svými zlotřilými dětmi, které, jak bylo vidno, se v Auradonu náramně ubydleli. 

Brzy měla přijít velké korunovace prince Bena a všichni tři na ni byli zváni. Právě v tu chvíli měli v plánu ukrást hůlku a Carlos v hloubi srdce doufal, že se jim to povede. A že se vrátí.

Žil ve strachu. Přemýšlel dokonce, že skončí se školou, ale vyučování bylo jedinou možností, jak utéct před matkou. A Harrym. Harry byl opravdu cílevědomý a vždy dostal to, co chtěl. A když ne, dokázal způsobit peklo na zemi. I bez magických sil.

Právě nyní se Carlos krčil na chodbě a přemýšlel, jak se co nejrychleji dostat ke své skříňce tak, aby ho nikdo nezahlédl. Zdálo se to nemožné. Kolem bylo tolik potencionálních nepřátel! A Carlos byl aktuálně bez spojenců. Jakmile se jednou rozhodl jít ruku v ruce s Mal, brány ostatních gengů mu byly navždy zavřeny. Měli na něj spadeno snad všichni a každý měl chuť se na něm mstít. Jenže jeho hrdost mu nedovolila kývnout na Harryho návrh, na to měl moc důstojnosti a tak hluboko nehodlal klesnout.

„Tak co, jak se máš, Carlosi?" ušklíbl se kluk s pirátskou hučkou na hlavě a pohladil si šavli, co se mu houpala u pasu. Carlos se ho ani nemusel ptát na jméno a rovnou věděl, že on a ostatní za jeho zády patří k Přístavním krysám. Popravdě se nikdy neobtěžoval učit jména ostatních, ale překvapilo ho, že ten pirát zná to jeho.

„Cože?" sykl co nejnepříjemnějším tónem a pokusil se ho spražit vražedným pohledem. Pirát se jen uchechtl a vyplivl kus dřívka, co celou dobu přežvykoval v puse.

„Nesu vzkaz od Harryho," usmál se a odhalil zažloutlé křivé zuby. Na ostrově nebyl žádný zákaz kouření, a tak kouřil každý, kdo jen mohl a Carlos to nenáviděl. Cigarety a oheň bolely. 

„Jaký?" zeptal se tedy a stále se snažil o povýšený tón. Avšak hlas se mu třásl. Pirát se přiblížil a zastrčil si pramen tmavých mastných vlasů za ucho. Uchechtl se a rukou přejel po rukojeti šavli, pak sevřel pěst a Carlose sežehla bolest, když se mu ona pěst zaryla do tváře a jeho tělo dopadlo na tvrdou zem. Bolestivě a překvapeně zalapal po dechu a vyvalil oči na partu před ním. 

Nevěřícně na ně kulil oči. „Teď, když nikoho nemáš, jsi snadná kořist. Můžeme s tebou dělat, co jen budeme chtít a každému to bude úplně jedno. Proto ti Harry připomíná, že jeho návrh stále platí. A teď..." Promnul si pěst a kývl na své následovníky, kteří se na povel začali přibližovat ke Carlosovi, jenž stále ležel na chladné zemi a pomalu začínal propadat panice. Pokusil se rychle vyškrábat na nohy a dát se na útěk, ale bylo pozdě.

„Nikam!" varoval ho pirát a ostatní se posměšně zasmáli. V následujících minutách Carlos pocítil něco, co mu dříve bylo hrozně blízké a co se v těch dobách dělo denně. Zřejmě už na tu skutečnost zapomněl. Ale na bolest nikdy.