Automechanička

2. kapitola

Vše začalo tak že jsem se rozhodla i studijně věnovat autům. Nastoupila jsem do prvního ročníku. Vše vypadalo tak jak z pohádky. Bydlení s přítelem, škola svých snů. Jenže to jsem netušila že za 3 měsíce potkám tebe. Muže kterého nenahradí nikdo jiný a kterého začnu milovat víc než bylo dovoleno.

12.11.2017 Nástup na brigádu

,,Elizabeth pojď a pomož mi" zavolal na mě můj nadřízený. Ten den jsme opravovali jeho auto. Měnili se tlumiče a dostali jsme na opravu časový limit. Přišla jsem k němu a podržela nabízený klíč aby to mohl povolit. Neviděla jsem v tom těžkou práci. Jenže furt tu bylo něco co trvalo věčnost. Ten dech ze zádu na mém krku byl jeho. Něco mi říkal ale já ho vůbec neposlouchala, nerozuměla jsem mu. ,,Huh? Něco jste říkal?" Zeptala jsem se ze slušnosti. ,, Říkal jsem ať mi nevykáš, nejsem tvůj nadřízený. Jsem tu abych tě toho naučil mnohem více než si myslíš" řekl mi Karl. Zasmála jsem se a jemu se na tváři ukázal ten jeho úsměv kdy ukazoval i ty bílé zuby a na tváři se mu udělali ďolíčky.  Byla jsem ráda že po mě nechtěl další práci a taky jsem byla ráda za to že se blížil konec směny. Těšila jsem se domů. ,,Eliz přijď zamnou do kanceláře." Houknul na mě šéf z kanceláře a zase se tam zavřel. Šla jsem se do umývárny umýt ruce a převléknout se do normálních věcí. Obyčejné černé tričko, mikina s kapucou, černé potrhané kalhoty a kecky. Vyšla jsem z umýváren a koukala do mobilu a psala smsku.
Od: Elizabeth
Pro: Miláčka ❤️
  Zlato, už končím v práci, přijedeš pro mě nebo mám jet vlakem a sejdeme se až doma? Uvaříme si nebo něco objednáme?
Musela jsem se nad tou zprávou zasmát . Naše vařící schopnosti nebyli moc dobré a vždy když jsme vařili dopadlo to tak že jsme si stejně něco objednali.
Od: Miláčka ❤️
Pro: Elizabeth
Eli, dneska jsem v práci dýl. Nemohu pro tebe přijet tak jeď vlakem. Když tak objednej něco k jídlu a zajdi nakoupit.

Jako vždy. Poslední dobou nemá vůbec čas. Pomalu ani nespí už doma. Nevím co si o tom myslet. Došla jsem před kancelář a zaklepala po tichém "Dále" jsem vstoupila.
,,Ellie podepiš mi prosím tuhle smlouvu, to už asi znáš co se v ní píše." Rychle jsem jí přelétla pohledem a zjistila že vše sedí jak má. Přikývla jsem a podepsala jsem jí. Rozloučila jsem se a odcházela. Zavřela jsem za sebou dveře a začala vyndavat sluchátka z uší, cigarety a telefon. Jenže v ten moment si zamnou někdo odkašlal a já se v tu chvíli lekla. ,,Ell?" Zeptal se mě. Nikdo mi už dlouho neřekl Ell, vždycky jen Ellie. Přítel mi tak říkal vždy když něco chtěl. Otočila jsem se se zvednutým obočím a povídám ,,Ano?" Začal pomalu otevírat pusu ale nic z něj nevyšlo. Nic neřekl a po chvilce vypadal jak kdyby si to rozmyslel. Takže jsem se do toho vložila zase já, tak jako vždy. ,, Musím jít na vlak potřebujete ehm potřebuješ něco? Opravdu pospíchám abych odjela včas domů" Pokýval hlavou jako že rozumí a otevřel pusu ,,Jen běž, jen si se nepřišla rozloučit nic, tak jsem ti chtěl jen říct ať na sebe dáš pozor a v pohodě dorazíš domů" pověděl a stiskl mi ruku a dal mi něco do ní. Přikývla jsem, zamávala mu a odcházela. Podívala jsem se na to co mi dal a byl tam papírek s telefonním číslem.
,,Až nebudeš mít jak jet domů a nebo jen pokecat a zabít čas, zavolej ❤️"  Usmála jsem se a rovnou mu napsala
Od: Elizabeth
Pro: Karl
Ahoj, díky za číslo. Třeba se mi někdy odvoz hodit bude 😝
Netrvalo to ani moc dlouho a přišla mi odpověď. Což jsem nečekala. Přišlo mi to jako kdyby očekával že hned budu psát.. Divné.
Od: Karl
Pro: Elizabeth
Dneska odvoz nepotřebuješ?
Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas a pak mi došlo že to ani vidět nemohl. Zasmála jsem se tomu. Nic jsem mu na to neodepsala. Dala jsem si sluchátka do uší a zapnula si písničky