Automechanička

3. kapitola

Když jsem přijela domů, furt jsem musela přemýšlet nad tím co se stalo. Nikdy jsem si moc s lidmi nerozuměla. Ve škole jsem neměla moc přátel a byla spíše hodně uzavřený člověk. Takže jsem teď vlastně vůbec nechápala co se stalo. Měla jsem takovou zvláštní náladu.. Nevěděla jsem co se děje nic... Nakonec jsem zakroutila hlavou  a šla si pro telefon abych objednala to jídlo. Zavolala jsem do své oblíbené restaurace a objednala jsem dvoje čínské nudle s kuřecím masem. Když už jsem u toho mohla bych vám popsat náš byt. Máme celkem velký byt i když tu jsme dva. V obýváku dominuje velká černobílá pohovka která zabírá celou jednu stranu a část druhé, naproti ní je velká plazmová televize s obývací stěnou která je také černobílá. Pak tam je sedací pytel s fotkou New Yorku a konferenční stolek.
Kuchyň je červeno bílá a vcelku moderní. Koupelnu máme také černobílou, velkou rohovou vanu se sklem, takže se dá říct vana i sprchový kout v jednom. Ložnici máme spíše do hnědé barvy, hlavní roli tam hraje velká manželská postel která má na každé straně noční stolky, vestavěné dvě skříně přes celou zeď které jsou z dubového dřeva. Naproti posteli máme komodu na které je televize. Vedle komody je psací stůl na kterém leží notebook. No a to je asi celý náš byt. Pokud jsem samozřejmě na něco nezapomněla. Z mého přemýšlení nad tím co jsem vám zapomněla popsat mě vyrušil zvonek a to mi připomnělo že přijelo jídlo. Vzala jsem si peněženku a v předsíni si obula botasky a oblékla bundu. Sešla jsem těch 5 pater a otevřela.
,,Dobrý den, tady máte jídlo" říkal mi kluk možná tak o dva roky starší než jsem byla já. Vcelku pěkný blonďatý a modrooký. Odkašlal si a tím upoutal mou pozornost ,,Bude to za 439,-" dodal. Podala jsem mu 500 se slovy že zbytek si má nechat a utíkala zase domů.