Tajemný hrad

Pokoj pana nebo paní JDB

Nevypadaly zrovna jako dveře do pokoje sluhů. John uchopil za kliku a zatlačil do dveří. Nic se ale nestalo. Opřel se tedy celým svým tělem. Dveře se ale ani nepohnuly. John nevěděl co dělat. Zasekl louč do držáku na stěně proti dveřím, aby měl prázdné ruce a zatlačil do dveří oběma rukama. Dveře se maličko pohnuly, znovu zatlačil a dveře povolily asi o metr. To stačilo k tomu, aby se John dokázal protáhnout dovnitř. 

Uvnitř byla úplná tma neviděl si ani na konečky prstů. Vrátil se pro louč. Vlezl zpět a opatrně si posvítil na stěny. Byly krvavě rudé stejně jako povlečení a nebesa na posteli. John se rozhlédl. Viděl tu svíčky, malé v lampičkách zavěšených na stěně a velké v lustru zavěšeném u stropu. John se natáhl a postupně zapálil všechny svíce na lustru. Byla to děsivá podívaná. Hra světla a stínů v těch nejméně příjemných podmínkách. Stál přesně pod lustrem, který se jemně pohyboval v průvanu, který způsobily pootevřené dveře. Tohle místo je prostě jako stvořené pro natáčení hororů. Každá nově otevřená místnost je ještě strašidelnější než ta předchozí. 

Rozhodl se podívat do velké řezané truhly. Uvnitř ní našel staré pláště a několik kusů starého oblečení, které tedy rozhodně neodpovídalo tomu, že by bylo pro sluhy. Proč by ale někdo takového postavení bydlel mezi sluhy ve sklepě? Našel tu i starý klavír. Pochybuji, že by se některému ze sluhů dostalo takové pocty, že by měl vlastní klavír. Byl nádherný, dřevěný a ještě na něm byly noty, jako by od něho jeho majitel odešel právě před chvilkou.

John se pokusil na klavír zahrát. Noty znal ještě od svého dědečka, který hrával na klavír už jako malý chlapec. Jenže John už dlouho nehrál. Nejprve jen lehce uhodil jedním prstem, aby zjistil, zda se na tento klavír dá ještě vůbec hrát. Vlhkost ani staletí evidentně na tomto klavíru nezanechaly vůbec žádnou stopu. Nebyl ani trošku rozladěný. John se tedy rozhodl něco na něm vyzkoušet. Třeba jeho milovanou skladbu Tokáta a fuga d-moll od Johanna Sebastiana Bacha. John začal hrát. Byla v něm stále ještě duše dítěte takže se bál, co se může stát když bude hrát zrovna tuto skladbu, ale nedělo se vůbec nic.