Status Quo - DRARRY, OMEGAVERSE | WIP

3. kapitola

OMEGAVERSE

Harry pohlédl na noční stolek, kde odhadoval, že by mohla ležet hůlka, jako to dělával on sám. Ale na stolku neleželo nic, až na pár obyčejných kapesníků uvězněných v kartonové krabičce.

Převržená lampa na zemi už mu vůbec nedělala starosti.

Zamračil se a obhlídnul celou místnost, někde tady musela nějaká hůlka být, tohle tělo přece taky vlastnilo hůlku, nebo ne? Tahle jeho alternace z jiného světa nebo kde to vlastně byl. Pokud tenhle Harry Potter nebyl moták nebo mudla, což byla popravdě dost děsivá myšlenka. Ale něco mu našeptávalo, že kdyby byl, nejspíš by se těžko znal s Malfoyem a už vůbec by se jeho tělo nechovalo tak podivně.

Na žádném z povrchů ji nenašel, stejně tak ani mezi šuplíky, kde ho víc zarazily předměty, nad kterými nechtěl ani za mák přemýšlet. Monstrózní fialová gumová hračka s vroubky ve tvaru penisu mu evokovala až příliš mnoho představ, o které vůbec nestál. Před očima se mu zjevil znechucený výraz strýčka Vernona, který mu nadává do úchylů, a pak šuplík rychle zavřel jako by se o něj spálil.

A pevně doufal, že tohle strkal do zadku Malfoy sám sobě a ne jemu.

Padl na kolena a zkusil poslední možnost. Ležela tam. Skutálená pod postelí, nedaleko od kraje. Zřejmě se sama při tom jejich fyzicky nepochopitelném řádění nezvládla na ně dívat.

Natáhl ruku, aby si ji podal, a když měl konečně možnost prohlédnout si ji zblízka, nepoznával ji, protože nebyla totožná s tou jeho, ale podle vibrací a toho, jak na něj působila, mu zcela určitě patřila. Neměl sebemenší ponětí, odkud se ta informace vzala, ale stačilo přejet po povrchu a věděl, že uvnitř jedenáctipalcového třešňového dřeva se skrývá jádro z dračí blány.

Pocítil neobyčejnou moc, když ji pevně stiskl. Neméně podobnou té, kterou jako jedenáctiletý zažil u Ollivandera, když se mu jeho vlastní hůlka samotnou energií vryla do žil. Ale tohle bylo trochu jiné, jako by skryté a čekající na ten správný povel. Hůlka jako by se třásla, až bude použita, jako by nebyla na užívání příliš zvyklá.

Harry zatřepal hlavou, až příliš se nechal unést, ale něco na celé té věci ho něčím frustrovalo a iritovalo.

Zvolal magickou inkantací ke své zraněné dlani.

S těmi pár lékouzelnickými triky, co ovládal obstojně na základní úrovni díky výcviku ministerstva, si ji zvládl během pár vteřin zahojit. A aby náhodou ten snob Malfoyská neřekl, ledabylým reparo spravil i zrcadlo v koupelně a lampu na zemi.

A zase se dostavil ten pocit nevyužité moci. Ta hůlka snad jako by k němu promlouvala, nabádala ho, aby ji využil lépe a víc, aby mu byla k užitku. Vlastně mu přišlo, že jeho kouzla jsou rychlejší a efektivnější, než byl obyčejně zvyklý. Ne, že by v tom byl až takový rozdíl, ale jeho magie se mu najednou zdála komplexnější a sofistikovanější. Bylo to vůbec možné?

Přejel prsty po zrcadle, které bylo zase dokonale hladké jako předtím. Věnoval mu poslední pohled s tím veskrze cizím obličejem a zhluboka vydechl. Bylo načase čelit tomu marastu, co se kolem něj točil. I když nebyl pořád schopný poradit si s myšlenkou, že je v jiné realitě.

Bylo to tak, nebo ne? Nenamlouval si to.

Možná to jen způsobily ty zatracené kletby na ministerstvu, vždyť podobné nehody se stávají. Hlavně na odboru záhad. Třeba se pokazila nějaká časová linka? Pokřivila skutečnost? Třeba za to prostě může jen nějaký druh magie, co zase pomine. Magie, po které na něj ze zrcadla bude znovu hledět pravý Harry Potter.