Magicae

3. Kapitola

,, Vítám vás všechny ve škole Magicae. Za chvíli proběhne slavnostní zařazování. Každý z vás uchopí do ruky zlatou dýku, která se rozzáří a vy budete zařazeni do jedné ze čtyř kolejí. Když bude dýka rozsvícena růžově je to kolej Krysomor, stříbrně Ostromor, hnědě Orlohnát a zeleně Jedomág." Vysvětloval jim zástupce ředitelky.

,, Kam byste chtěli?" zeptala se Theres, když procházeli Společenskou síní.

,, Orlohnát, tam naše rodina chodí odnepaměti." Vyhrkl Jasper. Edith otevírala pusu na odpověď, ale zařazování už začalo.

,, Terezie Hastings." Na dívce bylo vidět, že je krajně nervózní, neboť ji všichni sledovali. Dýka zazářila růžově. ,, Yuki Night." zase růžová. ,, Emma Swannová." stříbrná. ,, Jasper Blake." Edith sledovala svého kamaráda, jak vyrovnaný a klidný přistupuje k dýce. Hnědá znamenala Orlohnát, kolej jeho předků. ,, Eritrea Collins." stříbrná. ,, Theres Phoenix." Dýka její kamarádky se zbarvila do stříbrnozelené. Bylo to pozoruhodné, nikdy se nestalo, že se zlatá dýka zbarví do dvou barev. Pomalu stříbrná ustupovala a přibývalo té zelené, až jí byla dýka pokrytá. Jedomág.

,, Edith Haasová." Zaznělo z úst profesora. Edith se zhluboka nadechla a roztřeseně uchopila dýku. Začala zářit všemi barvami, které ale hned zmizely a objevila se pouze jedna. Stříbrná. Zrzka se vydala ke kolejnímu stolu Ostromoru.

,, Elliot Horan." Hnědá, Orlohnát. ,, Roxanne Grey." Dýka šedovlasé dívky se rozzářila růžově. Edith sledovala svou kamarádku zklamaně, doufala, že aspoň někdo z jejích kamarádů se dostane do stejné koleje, kde ona byla. Tehdy netušila, že oni budou spojovat čtyři nenávistné koleje.

,, Jsem Pet Bagshotová, primuska koleje Ostromor, která bude šest let vaším domovem." Ozval se hlas, za kterým se Edith otočila. Spatřila hnědovlasou dívku, které zářily oči nadšením a její úsměv oslňoval každého kluka v okolí. Opustili Společenskou síň a zamířili doprava. Stanuli přede dveřmi, na kterých byl meč. ,, Argento Ferro." Pověděla Pet. Kamenný meč najednou zmizel a místo něj se zde objevila klika. Vstoupili do společenské místnosti Ostromoru.

Zrzka překvapeně vydechla. Celá místnost byla... Edith nedokázala najít to správné slovo. Strop vypadal jako noční obloha a hvězdy, které osvětlovaly celou místnost, se zde neustále pohybovaly a vytvářely různá souhvězdí. Když její pohled sjel níž, uchvátil ji krb. Před ohněm byla mříž, kterou tvořily dýky. Nad krbem byly zjeveny dvě postavy s hůlkami. Dívka a chlapec. Vypadali na stejný věk, ale rozdílnou kolej. Najednou chlapec zmizel a dívka se otočila k nim s úklonou.

,, Tomu říkáme krb času. Jeho obrazy se mění každou chvíli. Zobrazuje to minulost, přítomnost i  budoucnost." Vysvětlila jim Pet a přešla o kousek dál, kde se nacházela dvě zrcadla. ,, Tohle jsou vchody do vašich ložnic, které jsou rozděleny na dívčí a chlapecké. Ročníky na patra zde nejsou číslovány, váš pokoj, ve kterém už jsou vaše věci si musíte najít. Jinak rozvrh se dostává ve Společenské síni. Nějaké dotazy?" Rozhlédla se okolo, ale žádná ruka se nehlásila. ,, Super, tak zase někdy." Řekla a zmizela ze společenské místnosti Ostromoru.

Zrzka sledovala dívky, jak vcházejí do zrcadla a udělala krok dopředu. Někteří studenti váhali, zatímco jiní šli beze strachu. Zrzka netušila, co od této školy čekat. Její rodiče, adoptivní rodiče, sem nechodili. Vstoupila do zrcadla a před ní se objevila chodba plná dveří. Když přišla blíž, zjistila, že na dveřích se nachází cedulka se jmény. Na každých dveřích si přečetla, zda tam nenajde své jméno, ale ne a ne ho najít. Zbývaly poslední troje dveře, když to našla. Collinsová, Haasová, Swannová. Vzala za kliku a otevřela.

Pokoj byl sladěn do bílošeda, nábytek byl bílý, zatímco zdi a postel byli šedé. Každá postel byla obklopena závěsy, které se daly zatáhnout. Zem nepokrýval žádný koberec.

Edith se zatočila na jedné noze a vydechla. Její tvář zdobil úsměv a radostné jiskřičky poskakovaly v jejích očích. Její spolubydlící si vyměnily pohledy, z nichž se dalo usoudit, že tuto dívku považují za blázna. Edith uviděla ony pohledy v očích spolubydlících a úsměv jí poklesl, ale dobrá nálada ji neopustila. Posadila se na volnou postel, která se nacházela u okna a zatáhla za závěsy, které ji dělily od svých spolubydlících.