Oxford - město příběhů

Leave home

,,Míšo, dej tam na sebe pozor'' opakovala už nejspíš po stý má ustaraná mamka. 

,,Mami, neboj, umim se o sebe postarat'' odpověděla jsem.

Upřímně nevím, proč se o mě pořád bojí, jsem už skoro dospělá a byt už mám zažízený. No, možná to bude tou vzdáleností, Anglie není zrovna blízko od Česka, ale musí přes to nějak přejít. Až se z Oxfordu vrátím, budu už profesionální právnička a začnu svůj vysněný život, s kterým jsem každého otravovala už asi od třinácti let. Teď vypadám jako někdo, co má všechno na háku a ničeho se nebojí, upřímně taková jsem, ale teď mě ten divný pocit přepadl, ten divný pocit jménem strach. 

Popadla jsem svoje zavazadla společně s mým taťkou, nebylo jich zrovna nejmíň. Vyšla jsem z domu, naposledy jsem pohlédla na náš ne moc malý dům a pevně stiskla víčka k sobě.

,,Sbohem..'' šeptla jsem potichu a otočila se k autu s falešným úsměvem, nepotřebovala jsem, aby mě zrovna dneska viděli takhle,tak zranitelnou, přece jsem taková nikdy nebyla, tak proč bych taková měla být dneska?

Popošla jsem k autu, kufry jsem podala taťkovi a mírně jsem se na něj usmála. Úsměv mi opětoval.

Nasedla jsem na zadní sesadlo, vedle mého bratra, který na mě upřeně hleděl a ramenem do mě dloubl.

,,Nemusíš si hrát na tvrďošku, dneska ne'' usmál se na mě a já se na něj jen ušklíbla.

,,Nic mi není, Tome'' odtrhla jsem od něj pohled a dívala se na druhou stranu z okna. Při pohledu do zrcádka jsem jen viděla jak pobavěně potřásl hlavou.

Konečně do auta nastoupili oba moji rodiče, zkotrolovali jestli na nic nezapomněli a pomalu jsme se rozjeli.

Zapojila jsem sluchátka do mého bílého iPhonu a našla složku s písničkami, s přesvědčením, že nabudu muset myslet na všechno co se právě děje. Na to, že  dlouhých 8 let budu odloučená od rodiny, přátel a že už nebudu potkávat lidi, které jsem vídala každý den dlouhých skoro 18 let.

Nervózně jsem ťukala prstama do mé nohy a stále upírala pohled ven z okna. Ucítila jsem dotek na mé ruce a náhle stisk. Zvedla jsem oči a podívala se na Toma. Silně jsem mu ruku stiskla a smutně se na něj podívala.

,,Já věděl, že máš ještě city'' řekl s mírným úsměvem. 

Měl pravdu, posledních pár let jsem se k němu nechovala zrovna nejlíp, vlastně jsem se k němu chovala hrozně. Vybíjela jsem si na něm všechnu tu zlost co jsem v sobě měla, i když za nic nemohl. Byla jsem hrozná mladší sestra. Sklopila jsem hlavu sledovala naše spojené ruce.

,,Promiň'' zamumlala jsem a můj pohled směřoval k jeho obličeji. Jen lehce přikývl a pustil mou ruku.

Položila jsem si hlavu na opěrku na sedačce a můj pohled opět směřoval ven z okýnka.

..

Musela jsem usnout, protože mě mamka vzbudila a když jsem se konečně probrala, tak jsem si uvědomila, že už jsme na letišti. Povzdychla jsem si a rozespale vylezla z auta. Zamířila jsem opět ke kufru, abych pomohla taťkovi s kufry. Auto zamkli a všichni 4 jsme náhle vstupovali do obrovské, lidmi přeplněné haly. Stále hlásili něco v rozhlasu a tabule, kde byli napsané různé lety pořád blikaly. Očima jsem stále přejížděla po několika tabulích snažijíc se najít ten svůj. Oči se mi zastavily na kolonce, kde bylo napsáno ,,Praha - Londýn 11:20 ''. Pohled mi sjel na čas na mobilu. Bylo teprve 9:34, tudíž jsem měla necelé 2 hodiny čas do odletu. Bylo až neuvěřitelné kolik kolem nás bylo různých obchodů a restaurací a vsadím se, že jich tu bylo tak desetkrát víc při pohledu na eskalátory, které vedly do dalšího patra.

,,Pujdem někam na jídlo?'' zeptala se s úsměvem na rtech mamka.

Všichni jsme jen souhlasně přikývli a vyrazili k jedné čínské restauraci. 

Pohled nás všech projížděl velkou obrazovku s velkým výběrem jídel.

,,Tak co si dáte?'' zeptal se zamyšleně taťka.

,,Kuřecí steak s hranolkami'' řekla jsem zaujatě.

,,Já si dám ty bezlepkový nudle'' prohlásil Tom. Jen jsem nad tím protočila oči. Ta jeho bezlepková dieta, kterou nedržel kvůli zdravotním problémům, ale jen čistě proto, že chtěl, mi už lezla krkem.

,,Ty kuřecí nudličky s americkýma bramborama taky nevypadají špatně'' řekla mamka a taťka jen přikývl.

Když jsme přišli na řadu, každý už držel svůj tác.

,,Jednou bezlepkový nudle, kuřecí steak s hranolkami a dvakrát kuřecí nudličky s americkýma  bramborama'' řekl taťka mile jednomu z kluků za pultema podal mu požadovanou částku peněz.

..

Potom co jsme se ,,přednaobědvali'' jsme zašli do pár obchodů a mamka si vesele nesla pár kousků v igelitové tašce. Jelikož už bylo 11 hodin, došli jsme si na recepci, nebo co to bylo pro zavazadla, které jsme o pár okamžiků později pokládali na pás. Před odbavováním jsme se zastavili.

,,Budeš nám chybět holčičko'' řekla mamka smutně.

,,Ale mami, neber to tak strašně, až se vrátim budu mít před jménem Judr. a v poště spousty nabídek od právnických agentur'' zasnila jsem se a upřímně se usmála.

,,Jo, ale s úkolama už ti pomáhat nebudu, Míšo'' zakřenil se Tomáš.

,,Myslim, že si na to najdu někoho jinýho'' řekla jsem a drkla do něj.

,,Mám tě rád, zlato'' pronesl taťka.

,,To i já tebe, tati'' a pevně jsem ho obejmula.

Zrovna, když už jsem se se všema rozloučila, zahlásili můj let, prošla jsem odbavováním, odevzdala letenku a příjemná letuška mě vedla k letadlu. Při pohledu na letadlo jsem se zastavila.

,,Tak, od teď závislá jen sama na sobě, doslova''.....

***********************************************************************

Poznámka autorky:

Prvních několik dílů bude bez toho,aby tam Harry byl, potřebuju se k tomu nějak dostat..tak doufám, že to nějak přežijete a doufám, že se vám bude můj příběh líbit.

Luv ya, guys! XO

*Me*