Jeon Jungkook. Student třetího ročníku střední školy. Věčně chodící v černé, s blokem v ruce, či sluchátky kolem krku.
Delší vlnité vlasy, které okolní holky dostávají na kolena. Ale on jim nevěnuje svou pozornost. Chlapci mu zase závidějí jeho charisma. Avšak tento mladík je zcela odlišný od ostatních kluků na celé škole.
Je pondělí a záhadný Jeon Jungkook...
Je můj spolužák.
~
,,Claire, už zase jsi mimo realitu,'' objevily se přede mnou ruce mé kamarádky Alilah. Zahnala jsem rychle své myšlenky a podívala se na krátko ostříhanou černovlásku.
,,Co? Promiň. Jen jsem se zamyslela nad tím projektem,'' vysvětlila jsem jí. Alilah si povzdechla a zanechala mi jemný pohlavek. ,,Vždycky se zahrabeš do detailů viď? Musíš to mít prostě perfektní,'' vyčetla mi.
Dál jsme pozorovaly studenty na chodbě, když Ali málem vykřikla. ,,O můj Bože, támhle jde!'' ukázala někam do prostoru a já protočila očima.
,,Sakra Claire, on jde sem! Chovej se trochu sexy pro jednou,'' řekla a sama se začala různě poupravovat. Už po druhé jsem nechala své oči protočit se kolem své osy a povzdechla jsem si.
,,Jo, a já si potřebuju jít vyměnit učebnice, tak laskavě nikam neutíkej.'' Poupravila jsem si popruh na batohu a udělala první krok kupředu, po kterém následoval další a další.
A stejně jako to bývá v romantických filmech, jsem do někoho vrazila. Sazmozřejmě mi popadaly sešity a učebnice, které jsem držela.
Výborně, to se může stát jenom mně, pomyslela jsem si.
Hned jsem se dotyčnému omluvila a sehla se dolů, abych si věci co nejrychleji posbírala. Když jsem sáhla na učebnici chemie, v tu stejnou chvíli ji uchopil i on.
Tak žilnaté ruce jsem v životě snad nikdy neviděla.
Můj zrak jel pomalu nahoru, až narazil na majitele. Jeon Jungkook.
Při tak blízkém kontaktu mnou projel malý otřes. Jeho oči se doslova vpíjely do těch mých. Nedokážu popsat ten pocit, ale jeho zvláštní aura na mně najednou zapůsobila. Nikdy jsem mu žádnou extra pozornost nevěnovala, ale teď...
Když se na jeho tváři objevil malý úšklebek, sebrala jsem se. Rychle jsem roztřeseně popadla zbytek věcí a doslova utekla. Během odchodu jsem však zaslechla něco, co mou mysl vcelku pomátlo.
,,Roztomilé,'' šeptl.
Když jsem si konečně vyměnila své věci, zamířila jsem do naší třídy, kde už na mě čekala Alilah. Položila jsem svou tašku a sedla si. Má kamarádka mě nenechala ani pořádně popadnout dech a začala se vyptávat a vymýšlet své teorie, o té nehodě na chodbě.
,,No do háje, on na tebe normálně koukal jako na svatej obrázek! Claire, měla jsi vidět ty žárlivé pohledy ostatních. Věř mi, takhle se na nikoho ještě nikdy nepodíval!''
,,H-hej, pře-staň,'' snažila jsem se ji zastavit. Celou dobu mě držela za ramena a třásla mnou.
,,Promiň,'' omluvila se. Najednou se však podívala někam za mě a pootevřela pusu. Nechápavě jsem se tam podívala taky a pak jsem se srazila - díkybohu pouze obrazně řečeno - s Jeonovým pronikavým pohledem. Seděl sám v poslední lavici - kam měl namířeno a celou dobu co šel uličkou, jsme ze sebe nespustili oči.
