My little cat ❤ (yoonmin)

8 kapitola

Rozhodl jsem se následovat onu krvavou cestičku. Ruce se mi u toho klepali strachem, protože jsem se bál o Yoongiho.
Chudák Yoongi, doufám, že je v pořádku... pomyslel jsem si a došel jsem pomalu ke železným dveřím, avšak ty byli zamčené, díkybohu z venku.
Šel jsem dal od těch dveří s úmyslem zámek odstřelit.
Namířil jsem a s přivřením oči jsem vystřelil. Zámek byl dole, to byla dobrá zpráva, avšak kulka se zároveň i odrazila a trefila mě do ramene.
Bolestně jsem zasyčel, odhodil zbraň a chytl se za zraněné místo.
Bolelo to, a to hodně, ale já neměl v plánu to vzdát, sice jsem Yoongiho vůbec neznal, ale záleželo mi na něm, sám jsem věděl, jaké to je, když vás někdo vězní.
Pomalu jsem odsunul dveře a viděl tam na zemi Yoongiho, byl celý od krve, modřin a byl v bezvědomí.
Přiběhl jsem k němu a jeho hlavu lehce zvedl, u toho jsem ho se slzami v očích pohladil po jeho bledé tváři.

"Co jsem to udělal...tohle je má vina" zašeptal jsem a spustili se mi slzy. Najednou jsem ale ucítil nějaký dotyk na mé ruce na jeho tváři.
On je v pořádku!
Doslova jsem zakřičel v duchu a okamžitě ho obejmul, avšak tak, abych mu neublížil.
"Yoongi, jsi v pořádku? Můžeš chodit? Co všechno tě bolí?"
Vyptával jsem se na jednu otázku za druhou, vážně jsem se bál.

"Jsem v pořádku, a bolí mě hlava a břicho.." řekl tiše, asi ho i bolelo mluvit kvůli modřinám na obličeji.
"Nemusíš se bát, dostanu tě odsud, dostanu tě do bezpečí."