Hurt

6.

Všichni se na mě nevěřícně dívali. Jak studenti tak učitel. Já jsem jen mírně pokrčil rameny a vydal jsem se k lavici na kterou učitel ukázal. Nerad jsem ukazoval své pocity či emoce ani nevím jestli mi nějaké ještě zbyli, ale počkat jedna emoce tu byla kterou jen tak nehodlám opustit. Byl jsem v myšlenkách tolik zahrabaný až jsem si nevšiml že jsem se uprostřed cesty zastavil a prázdným i naštvaným pohledem se díval před sebe. Hned jak jsem si to uvědomil tak jsem šel dál a konečně si všiml že mě učitel poslal si sednout do poslední lavice ke klukovy který mi ráno vyhrožoval. Sedl jsem si
K blíže k oknu a nevědomky se díval z okna cítil jsem na sobě pohledy nejen svého spolusedícího ale i většiny třídy.
Protočil jsem očima a dál jsem propagoval pohledem okno.
Aniž bych vnímal hodinu tak jsem se díval na toho kluka. Jak pronesl svou řeč třídě tak jsem se ho začal docela bát. Nedal jsem to ale najevo a dál se na něj čuměl. Byl jsem největší šikanátor školy každý se mě bál ale tenhle ne. Bylo naprosto zjevné že nebyl psychicky v pořádku po škole jsem si na něj počkal před školou i se svou partou. Jak vyšel tak se nám nijak nesnažil vyhýbat ani se nebránil když jsme ho zatáhli do prázdné uličky a začali ho mlátit.
Nijak na to nereagoval jako by jsme tam ani nebyli. Kromě vykašlávání krve nic neříkal ani nekřičel pak jsme ho tam nechali jako zpráskaného psa a šli pryč. Jak jsem si šel již unavený lehnout tak jsem přemítal co se dneska stalo.
To, ten kluk vážně nemá žádné emoce?