O dva měsíce později
Tak jo. Co je nového? Aaagg. Dnes odlítám z New Yorku zpět do Prahy, měla bych konečně nastoupit zas do školy už mám týden skluz. Jakub byl za mnou asi 2-3x. Dominik? Dominik se mnou nějakým způsobem přestal po měsíci komunikovat a já nevím proč. Na hovory a sms neodpovídá a kluci mi na otázky ohledně nej raději neodpovídají. Bojím se. Bojím se že si našel jinou. Hasan představil svou girl konečně i klukům a jsou z ní nadšení.
"Tak se měj" objal mě můj nejstarší bruh a nechal mě stát na letišti. Lol. Díky brácho.
—— Praha ——
"SOFIE" zakřičel kroužek lidí čekající u příletů. Kroužek dementů. Dementů kteří mi hrozně chyběli
"Kluci" zapištěla jsem a i s kuframa se rozběhla za nimi. Naše medvědí objetí miluju.
"Chyběli jste mi" utřela jsem si slzu a objala Viktora
"To ty nám taky a moc" řekli a vzali mi kufry
"Jel bych do studia" navrhl Decky
"To by jsme mohli" tleskla jsem a těšila se až tam uvidím Jakuba. A doufám že i Dominika
——
"Jakube" vtrhla jsem mu do kanceláře a objala ho co nejvíc to šlo
"Vítej doma kočko" začal se smát a točit se mnou kolem dokola
"Kde je Dominik" zeptala jsem se ho a koukla po kanceláři kde na stole leželi nějaký fotky, a jelikož jsem zvědavá a myslela jsem si že jsou to fotky kluků, šla jsem ke stolu a vzala fotky do ruky. Hovno vole fotky kluků. Fotky Dominika s nějakou blonďatou holkou
"Aha tak tady je" smutně jsem se usmála a co nejrychleji i přes kluci co říkali ať stojím jsem odešla pryč. Procházela jsem se parkem a nevěřila tomu že by to udělal. Ale tohle mi mělo být hned jasný když přestal komunikovat, přestal o sobě dávat vědět. Si tak blbá kráva Sofie. Dokouřila jsem cígo a vešla do klubu ke kterému jsem přišla. No procházka mi určitě nepomůže. Vlezla jsem dovnitř a on to karaoke bar. Tohle bude zábava. Posadila jsem se na bar a objednala si 2 panáky havany. No z dvou panáků se stala celá flaška.
"Ale copak tu bude kráska takhle sama?" Sedl si vedle mě mladý kluk docela vysokej a taky pokérovanej
"No jelikož si se tu objevil ty tak asi ne" mrkla jsem na něj. Bože Sofie co děláš.
"Jsem David" podal mi ruku
"Sofie" usmala jsem se a místo podání ruky jsem ho objala
"Ale v klidu holka" začal se smát a odtáhl se
"Hrozně ráda bych si zazpívala" ukázala jsem na stage kde si lidi jen tak zpívali
"Co ti brání?" Zeptal se David. Vlastně nic. Zvedla jsem se a odešla za týpkem aby mi tam pustil karaoke. Tak jo Sofie je to tvý. Vzala jsem mikrofon do ruky a postavila se doprostřed. Nádech, výdech.
Rozbrečela jsem se. Jak malá holka.
"Máš úžasný hlas" přiběhl ke mě David a objal mě
"Děje se něco krásko?" Pohladil mě po tváři
"Já. Já ani nevím" zavřela jsem oči a nechala slzy téct
"Neplakej princezno, hlavu vzhůru padá ti koruna hm?" Usmál se a podal mi kapesník
"Děkuji" poděkovala jsem mu a utřela si slzy
"Víš, já už ani nevím jestli je to zamilovanost nebo jen poblouznění" zakroutila jsem hlavou a kopla do sebe panáka kterého David objednal
"Spíš si jen moc opitá, zítra bude líp uvidíš" podal mi ještě jednoho a šel si zvednout hovor. Ok. A co udělala Sofie? Zvedla se a odešla do prdele. A jelikož je Sofie vylitá tak vytáhla telefon a začala točit instastories o tom jak je vylitá a zklamaná a jak brečí. Lol. Snad to ránu stihnu odstranit. Po 5 minutách chození na náplavce sem a tam jsem zvedla svůj zvonící telefon
"U telefonu ten nikdo"
....
"Nejdu nikam"
....
"Nech mě bejt Jakube jsem dospělej člověk a můžu být kde chci"
....
"Nejsem ani trošíčku prťavoučce miniaturně vylitá tak toho nech"
....
"Ne nezabiješ mě. To dřív udělám sama"
....
"Bože nech mě prosím teď"
Položila jsem hovor a telefon mrskla o zem. Bože jsem píča. Opřela jsem se o zábradlí na náplavce a koukala na řeku. A v tom ho uviděla. Dominika s tou blondýnou jak sedí na lavičce a pijou víno. Asi takový věci dělá s každou. Zasmála jsem se tomu omylem trochu nahlas a oba se na mě otočili. Shit. Do prdele. Otočila jsem se a odešla pryč. No moc daleko jsem nedošla, sedla jsem si na lavičku pod strom a chtěla si zapálit cígo
"Máš to naopak" ozval se za mnou známý hlas
"Prosím tě" vytrhl mi cígo z pusy, zapálil a podal mi ho
"Takhle tichou tě opravdu neznám" řekl Viktor a sám si zapálil
"Co tu chceš. Proč mě nenecháte teď bejt" smutně jsem se na něj usmála a kývla hlavou aby se podíval dolů
"Jsem tu protože o tebe máme strach a taky mi řekli kluci že mám jít já že mě jediného nesjebeš, chápu že tě to trápí Sofí, že tě to trápí moc. Já bych ti rád poradil ale ani my nevíme co mu je. Od začátku volna mezi tour je takovej. Snažili jsme se mu vysvětlit že budeš smutná ale nenechal se. Však víš jak jsme ti o něm říkali na začátku, on sám si musí přijít na to co je pro nej nejlepší. My víme že si to ty, i on to ví ale nedokáže si to přiznat. Nech ho v tom on se vrátí a pak ho nech v tom vyžrat ty, jen prosím nedělej nějaký kraviny, jestli nechceš být sama můžeš být se mnou, s klukama. My jsme tu pro tebe, my jsme tvoje rodina. A rodina se k sobě chová hezky. Si naše sestra, naše princezna kterou budeme za jakýkoliv příležitosti bránit" objal mě a já se znovu rozbrečela
"Pšššt neplakej" dal mi pusu do vlasů a dalších 10 minut jsme tam takhle seděli.
"Půjdeme do studia? Jakub má o tebe strach" zvedl se z lavičky a ani nečekal na moji odpověď a natáhl ruku že mě zvedne. Nemám na nic sílu. Podala jsem mu ruku a v tichosti jsme společně vyrazili do studia
—-
"No konečně" přiběhl za mnou Jakub a začal mě prohlížet
"Holka ty vypadáš jak hromádka neštěstí" smutně se na mě podíval a já jen kývla
"Pojď spát" vzal mě za rameno a chtěl doprovodit do postele
"Ne, ještě musim něco udělat" usmala jsem se a zalezla do koupelny. Co bych tam asi v tomhle deep stavu dělala že jo. Rýsuju čáry geometrie, tak jsem do každé dírky vtáhla jednu a odešla zpět za nimi
"Neříkej mi že si tam dělala to co si dělala" zvýšil trochu hlas Jakub a já se jen usmála jakože já nic
"Sofie!??" Zamračil se a šel ke mě
"V klidu" dala jsem ruce do obranného gesta a couvla ke dveřím který se zrovna ne moc pomalu otevřeli a já se najebla slušně do hlavy
"Au kurva" chytla jsem se za místo a začala se hrozně smát
"Si kretén!" Opět Jakubovo zvýšený hlas
"A ty?" Slyšela jsem můj fav hlas. Dominik. Podívala jsem se na něj a on na mě s otevřenou hubou
"Co tak čumíš" protočila jsem očima a šla ke skříňce s chlastem
"Sofie vůbec na to nehrab" bože mám otravného bratra, i tak jsem šla a vzala do ruky flašku Jacka
"Opovaž se" ukázal na mě ukazováčkem když jsem pomalu otevírala flašku a všichni z nás měli letní kino. Rychle jsem se napila a pak znovu
"Vidíš za co můžeš ty čuráku?! Vidíš za co můžeš?!! Kdyby si nevlezl do postele všemu co nosí mini sukně a je blond tak by z mojí sestry nebylo to co z ní teď je a to je to sotva jeden den! Uvědomuješ si co si udělal?! Jestli se ta holka z toho nevzpamatuje nebo hůř jestli do toho spadne tak zabiju nejdřív tebe a pak ji!" Zařval na celý studio a práskl dveřma od kanclu
"Má pravdu" dali všichni za pravdu Jakubovi a zatím, co se hádali, jsem odešla opět pryč z bytu a šla k sobě domu. Asi spát. I když to na čáře moc nepůjde
