Už ti nepodlehnu Vadime (FF od vadak)

Neměla jsem to udělat ??

Pohled Loren
Slyšela jsem bouchnutí dveří, byl to asi Pavlův pokoj, sama nevím.
Neřešila jsem to, řešila jsem to co se děje teď. Vážně jsem v pokoji s Vadimem? On spal, a já jsem se koukala na něho, radši jsem se rychle oblékla a šla zpátky dolů, bylo asi půlnoc, možná jedna hodina ráno.
Neřešila jsem to, šla jsem rychle dolů, Matěj sháněl Domču, a Vašek Toma.
Došlo mi, jak jsem slyšela dveře, to nebyl Pavlův pokoj, ale Tomův.
Obou jsem řekla, že je nemusí hledat, že jsou spolu. Ptali se jak to vím a tak, nemohla jsem říct že jsem byla s Vadimem v pokoji. Tak jsem si vymyslela že jsem je potkala.
Šla jsem zpátky k ohništi, Carrie na mě " Aaaaa, tady je, kde jsi byla?, koukla jsem na ni a řekla v obýváku, dívá se na mě divně, to se mi nelíbí.
Carrie " Jo v pohodě, ale nějak dlouho si tam byla. A nevíš jestli tam je i Vadim ? Kouknu na ní a řeknu že je ve svém pokoji.
Jen kývla a odešla, jak jsem byla hodně ráda, že se mě nevyptává.
Přisednul si ke mě Vláďa, totálně na šrot, začal mi vylívat své srdce, že už chce holku a že to nedává.
Ale já jsem takovej ten člověk, co musí pomoct za každou cenu, dávala jsem mu rady do života. Jen kýval hlavou.
Domče vyšla z chaty, celá šťastná, ale i otřesená. Ale jak mě viděla, hned mě obejmula, vyptávala se co jsem dělala, kde jsem byla a tak.
Řekla jsem že mi bylo špatně, že jsem si šla lehnout.

Pohled Domči
Ptala jsem se Loren, kde byla a tak. Prostě klasika, bylo jí prej špatně, trošku se mi to zdálo divné.
Těžko mohla být ve svém pokoji, když jsme jí hledali s těma mýma debilama. Pokoj byl prázdný, a i odemčený. Takže jako halo, já tak blbá nejsem, řekla jsem Loren. " Loren, ale ve svém pokoji si nebyla. Tak kde jsi byla ?" Řekla že byla v té době byla v kuchyňi. " Loren, řekni mi pravdu prosím. Nelži, ty víš že si říkáme všechno.
Loren mi vše řekla, s údivem jsem se dívala na ní.
V hlavě jsem si řekla " Omg, ona spala s ním idolem. No to si děláš prdel."
Jako, nevěděla jsem jestli mám být ráda, nebi naštvaná.
Jak jsem viděla Vadima, hned jsem šla za ním.
" Vadime, řekni mi pravdu. Co jsi dělal s Loren ?"
Koukal na mne, jak puk. " Vadime, nečum tak na mě, a mluv."

Pohled Vadima
O můj bože, co mám Domče říct ? " Vadime, nečum tak na mě, a mluv." Řekla Domča, a já musel s pravdou ven.
No víš šel jsem za ní na tu terasu. Ona " Tady je terasa ?", Já " Ježíši to je jedno, prostě já a Loren jsme se vyspali"
Domča " Vadime, ty víš že jsem tvoje věrná faninka. A nejsem ta z nich co po tobě touží, hodně ti to přeju."
Tohle mi řekla a odešla za klukama.

Pohled Domči
Šla jsem za Vaškem a Matějem, no jo no, jsou to mojí dva debílci. Ale já je mám i tak ráda, ale pořád jsem měla v hlavě Toma. Co to se mnou je? Je to normální? A proč jsme se líbali? Mám to brát jako něco víc ?
Z přemýšlení mě vyrušil Matěj, " Domčo, slyšíš mě ?"
Kouknu na něj a řeknu, " Jo promiň, jen jsem se zamyslela. Koukal na mě jak puk, " Co koukáš?" Zeptala jsem se, a dostala záchvat smíchu.

Pohled Matěje
Domča je hodně otřesená, co se jí vlastně stalo?
Mám se jí zeptat? Radši jsem šel za Klárou, nevím proč, ale chtělo se mi jít za ní.
A ano líbí se mi, ale to je vedlejší.
Bavili jsme se o všemožném, o škole, našich sourozencích, ale na koho jsme se nejvíce zaměřili, byla Domča.
Snad nejlepší člověk to snad ani nemůže být.

Pohled Loren
Pořád jsem myslela na Vadima. Každou chvíli, každou hodinu, každou sekundu.
Pořád, a pořád jenom on, co to je se mnou?
Co se to děje?
Radši jsem nad tím nepřemýšlela, a věnovala jsem se lidem. Vláďa koukal pořád na mě, WTF, kámo já nejsem anděl nebo co.
Radši jsem si toho nevšímala, a koukala se okolo sebe, naproti mě seděl Vadim.
Proč ne, dva kluci se koukají na mě. Super, jsem hodně ráda.

Další díl za náma, strašně se omlouvám že nic dlouho nevyšlo, ale chápete, hodně práce
Vaše : Ta_Domca
Btw : Sorry za chyby