Introvert v davu

1.kapitola

Lidi se míjejí bez toho aniž by si všímali lidí kolem sebe. Všichni pospíchají z práce do práce a podobně. Všude je ruch. Ať už mluvení do telefonů, ježdění taxíků, zvuk sirény někde z poza města nebo nadávky místích pobudů. Prohlížím si očima všechen ten děj kolem sebe. Sednu si na lavičku a pozoruji výrazy lidí kteří kolem mě  s ignorem procházejí. Někteří se tváří naštvaně a někteří se tváří hrozně důležitě. Někdy je až směšné to vše s povzdálí pozorovat. Čekám na kamarádku která mě po hodně dlouhý době dostala ven. Nejsem ten typ člověka co rád nakupuje, jen tak chodí po městě, do kina nebo na nějaké párty. Jsem ten typ člověka kterému stačí kočka a ticho. Ale už mi došli výmluvy jak se z toho dostat, nezbývalo mi nic jiného než jít. Z pozorování mě vyruší telefon oznamující příchozí zprávu. "Omlouvám se ale máma mě nechce pustit...je naštvaná kvůli Richimu...zajdem jindy." Vendy je má kamarádka a je jiná než já. Ona se baví s každým dokáže si všude najít přátele a dokonce i kluky. Její mamka je hodná a milá a chápu že jí nechce pouštět ven když zjistila že Richi (její nový přítel) pije a je na drogách. V duchu jsem se pousmála nad představou že nebudu muset chodit celý den ve městě mezi lidma. Zvedla jsem se z lavičky a pomalu si to kráčela domů. Když procházím parkem zahlédnu nějaké kluky v mém věku co si hrajou s míčem a omylem ho kopli mojím směrem. Jeden kluk se rozeběhl mým směrem protože jsem se neměla do toho kopnout jim míč zpět. "Ahoj." Nečekala jsem jeho pozdrav tak jsem jen na něj nesměle pohlédla. "Jsem James" byl neodbytný a vyčkával mojí odpověď. "M....Mia" vypadlo ze mě. "Nechceš si s náma zakopat? Pak bychom mohli třeba někam zajít znám místo kde je teď dobrá párty. Mohli bychom..." "Ne děkuji jsi hodný ale nemám čas" přerušila jsem ho dřív než to stihl dopovědět. "Páni." Odpověděl a koukal na mě. Nechápavě jsem se na něho podívala. "No..nestalo se mi že by mě nějaká holka odmítla. Ještě k tomu na party." Nevěděla jsem co mu odpovědet tak jsem se pomalu rozešla směrem domů. Za zády na mě ještě zavolal. Otočila jsem se a vyčkávala co mi to chce říct. "Hrajem tu každý den tuhle hodinu. Pokud chceš můžež nějdy přijít." Poděkovala jsem mu za pozvání a pak beze slov odešla. Míjela jsem mrakodrapy a obchodní centra. Všechny lidi kolem jsem nezajímala a to mi vyhovovalo. Když jsem přišla domů a pozdravila nikdo se neozíval. V kuchyni jsem jen našla vkaz od táty že musel rychle odjet na služební cestu a že ho mrzí že se ani nerozloučil. Dále na vzkazu byli informace o stavu jídla v ledničce a podobné věci. Vedle vzkazu jsem našla peníze, za které si budu objednávat teplé večeře až domů. Jednou za čas mě přijde zkontrolovat sousedka, ale všichni ví že já bordel dělat nebudu. Většinu času trávím zalezlá v pokoji a koukám na seriály. O mojí nohu se mi otře Mourek. Usměju se na něho a zvednu svoje chlupaté stvoření a nesu si ho do postele. Pustím si písničky na notebooku a připravuju si věci do zítřejší  práce. Po zbytek dne se učím koukám na filmy nebo si čtu knížky.