Introvert v davu

2.kapitola

Ze světa snů mě vytrhne můj otavný budík. Já nikdy na budík nevstávám, takže si ho musím dávat na druhou stranu pokoje. Když mi zvuk budíku přijde už nesnesitelný vstanu z postele a vypnu konečně tu věc kterou každý člověk nemá rád, ale zároveň bez ní nemůže být. Rozespalá se došourám do kuchyně kde si  postavím vodu na kafe. Mezi tím si udělám vše potřebné v koupelně. Ke snídani jsem si udělala wafle se šlehačkou. Mourek už věrně sedí vedle na židly a sleduje každý můj pohyb a čeká kdy mu něco dám. Nechala jsem mu trochu šlehačky a šla se převlíknout. V půl 6 jsem byla připravená odejít do práce. Cestou jsem si pustila písničky do sluchátek a věnovala se chůzi. Když jsem procházela parkem koukla jsem se na místo kde kluci včera hráli fotbal. Bylo mi jasné že takhle ráno tam nebudou. Neměla jsem ani v plánu se za nima někdy stavit. V práci končím chvilku po obědě a kluci tam včera byli ve 4, takže docela smůla. Samozřejmě že mě to nemrzí. Cesta mi ubýhala velice rychle a brzo jsem byla v práci. Pracovat v luxusním hotelu jako uklízečka se vyplatí protože plat je slušný a jako brigádník můžu dělat podle svého tempa. Před obědem si mě zavolal šéf do své kanceláře. Když jsem šla chodbou k jeho kanceláři začali mě hryzat myšlenky, proč si mě volá. Co jsem asi mohla provést? Zapoměla jsem na něco? Stála jsem před dveřma se zlatou destičkou značící jeho kancelář a váhala jsem zaťukat. Nakonec jsem si řekla že nic špatného jsem přeci neudělala a odhodlala jsem se k oznámení mého příchodu. Když jsem z poza dveří uslyšela tiché "dále" natáhla jsem se pro mosaznou kliku a vešla dovnitř. Kancelář byla vybavena podobným způsobem jako zbytek hotelu. Vyský strop se zlatým lustrem s křišťály. Poličky s knihami a mosazné nádoby zdobyli stěny kanceláře. Naproti dveřím stál velký stůl z dubového dřeva s hromadou papírů. Za nimy se schovával muž menší postavy a s unaveným výrazem v obličeji. Ani jsem si neuvědomila, že jen tak stojím u dveří a šéf mě vyzval abych se posadila. Kráčela jsem kanceláří po červeným koberci a pak se posadila na postrovanou židly a vyčkávala jsem  co se bude dít. "Slečno Mio Fahertová..."