„Někdy si vážně říkám, jestli jsou vlci jen obyčejná zvířata, nebo nadpřirozené bytosti."
Monty. Vlk, který to prostě odmala neměl lehké. Otec tyran, matka pod drnem a k tomu dvě fifleny jako sestry? Jde ještě horší kombinace?
Oblohu oslňuje svit úplňkové luny a vlčice se svým partnerem pozorují závoj noční oblohy. Ona sledujíc nejasnější hvězdu, on sledující velký kotouč. Najednou je však jejich krásná chvilka přerušena tichým výštěkem vlčice. On na ni pohlédne. "Už je to tady?" Zeptá se jí. Ona jen přikývne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nějaká hodina již odbila, kdy konečně spatřilo tělíčko šedivého vlčka světlo světa. Narozen v pořadí třetí, však jediný syn těhle dvou vlků. Jejich matka rozhodnuta, že nelze mladé nějak rozlišit podle oblíbenosti nebo nějak zavrhnout, je přitahuje ke svým struků, kde se již brzy začne tvořit mléko. Jejich otec zastával však jiný názor. Sledoval dále měsíc, který byl nyní pod mrakem. "Za to může on..." Pomyslel si nadále držel chladnou tvář, přesně takhle ho vlčice poznala a to jediné jí na něm vadilo.
Vlčice nadále měla oči jen pro ty trojčátka. Sledovala je a vůbec jí nepřipadalo divné, že jsou plně zaujaté jen do jídla. A že to jedno nebude mít život vůbec jako procházku Růžovou zahradou. Bude plný klacků, klopýtknutí, zrad a nedůvěry. Ten stejný vlček však náhled přestal sát, připlazil se ke předním tlapkám své matky, chvíli se s ní mazlit a ona ho očistila. Následně zvedl hlavičko a skoro to vypadalo, jako by sledoval také měsíc. "Monty," promluvila jeho matka a přátelsky k němu položila čumák. Jeho otec však neváhal a svým čumákem do špunta strčil a shodil ho tak k zemi. Matka na něj hodila vražedný pohled. Otec však otočil hlavu na druhou stranu.
Nastává nenávist, která vyústí až v něco obřího...
