Martinus
Když Sarah odešla, celý vyčerpaný jsem si lehl do postele. Bylo mi jedno, že tu má ta druhačka spát. Zalehl jsem tedy, přikryl se a do minuty usnul.
Vzbudil jsem se někdy ve tři ráno. Měl jsem strašnou žízeň, tak jsem si šel do menší kuchyňky pro vodu. Bylo divný, že tu Mannersová nebyla. Nevím proč, ale dostal jsem menší strach. Kam mohla jít? V našem pokoji nebyla nikde. Chtěl jsem jí hledat po ostatních pokojích, ale touhle dobou už všichni spí. Pak mě napadl balkón. Rychle jsem tam vešel a spatřil ji, jak tam jen v dece spí. Venku celkem poprchávalo, ale i tak tam spala.
Rychle jsem ji vzal do náručí a odnesl do postele. Byla studená, dokonce jsem ji zkontroloval tep, protože jsem se bál. Oddělal jsem z ní promočenou deku a navlékl na ni mou mikinu. Spala dost tvrdě, takže ji to nevzbudilo. Vzal jsem svou deku a přikryl ji a taky ji přikryl peřinou. Nechtěl jsem, aby prochladla, částečně by to bylo moje vina.
Když poklidně spala a bylo ji dostatečně teplo, ulehl jsem na pohovku a snažil se usnout. Samozřejmě, že mi to nešlo. Musel jsem ji kontrolovat, protože sebou vrtěla a vypadalo to, jak kdyby se ji zdály noční můry. Chvilku jsem u ní seděl a chvilku ležel na pohovce. Ze tří hodin ráno se najednou udělalo šest hodin ráno a my přesně za hodinu měli budíček. Rozhodl jsem se, že ji udělám teplý čaj. Nevěděl jsem, jaký má ráda, ale já mám rád ovocný, takže jsem ho taky udělal a doufal, že ho má ráda taky.
Molly
Nevěděla jsem kolik bylo hodin, ale probudila jsem se v posteli a zabalená v dece a peřině. Zývla jsem a promnula si oči. Koukla jsem se kolem sebe a Martinus byl nikde. Pamatuju si, že jsem usla na balkóně a opravdu nevím, že bych se sama dopravila až sem. Všimla jsem si, že na sobě mám mikinu, která na sto procent nebyla moje.
Už jsem chtěla vstát, ale v tu chvíli do dveří vstoupil Martinus s hrnkem čaje v ruce. ,,Dobré ráno" řekl potichu a čaj mi podal. ,,Děkuju" celkem mě to překvapilo, že mi udělal čaj. A dokonce udělal můj oblíbený, ovocný. ,,Ty..ty jsi mě.." nevěděla jsem, jak začít, ale chtěla jsem mu poděkovat, že mě sem zanesl.
,,Ano. Nechtěl jsem, abys nachladla" trošku se pousmál. Pak mu ale úsměv z tváře zmizel a nahradil ho jeho typický úšklebek bez žadné emoce. ,,Byla by to moje chyba a mohli by mě poslat domů a to bych fakt nechtěl. Jinak bych tě tam klidně nechal" pokrčil rameny a odešel do koupelny.
Martinus mi byl ukradený, neměla jsem ho ráda, ale nějakým způsobem to, co řekl zabolelo. Jinak bych tě tam nechal. Byl bez emocí a vůbec to nebyl ten Martinus co mi s úsměvem donesl čaj. Pokrčila jsem nad tím rameny a mezitím, co on byl v koupelně, jsem se převlékla do černých džín a světle modrého svetříku. Kolem krku jsem měla svůj zlatý náhrdelník, který mám po mamince. Měla jsem ho na sobě vždycky. Přes sebe jsem ještě přehodila lehkou bílou bundu.
Vlasy jsem si pomocí žehličky natočila a vznikly z toho krásné kudrliny. Dala jsem si řasenku a balzám na rty a byla jsem připravená. Podívala jsem se na telefon, který ukazoval čas 6:56. Takže to znamenalo, že za čtyři minuty půjdeme. Sedla jsem si na postel a počkala, až z koupelny vyjde Martinus.
Měl na sobě bílé triko s nějakým potiskem a k tomu kostkované kalhoty. Vypadal celkem dobře. Mlčky jsme vyšli z pokoje a výtahem spolu s ostatními lidmi jeli na recepci, kde už skoro všichni čekali.
,,Rozhodli jsme se, že vám dáme týden na to, abyste si Londýn prošli všude možně kde chcete. Čas máte od teď až do pěti. Pak vás chceme mít všechny tady na recepci, pokud budete mít nějaké potíže, stačí nám zavolat" dokončil učitel a všichni se už chtěli odebrat ven. ,,Budete chodit tak, jak jste na pokojích" ještě stačil říct.
V davu lidí jsem se snažila vyhledat Martinuse, ale nikde jsem ho nenašla. Když už jsem se smířila s tím, že se na mě nejspíš vykašlal a já půjdu sama, objevil se vedle mě vysoký blonďák. No nebyl to však ten, kterého jsem hledala. ,,Ahoj, ty jsi na pokoji s mým bratrem, že?" zeptal se, jakoby to nevěděl.
Lehce jsem přikývla. Chtěla jsem jít směrem do centra, ale to by mě Marcus nemohl silně zatáhnout za ruku a odtáhnout do uličky. ,,C-co to děláš?" řekla jsem polekaně, ale nesnažila jsem se mu vyvléct. Nic na to neřekl a jen se mi vpíjel do očí. Přejel mi z něho mráz po zádech.
Najednou se však nahnul a udělal něco, co jsem nečekala.
Políbil mě.
Jeho rty byly opravdu dost měkké a to byl jeden z důvodů, proč jsem spolupracovala. Jo, taky mě to celkem udivilo. Nakonec jsem se rychle odtáhla. ,,Pokoj mám číslo 307" mrkl na mě a odešel z uličky pryč.
Nevěděla jsem, co tohle mělo znamenat. Proč mě políbil, a proč bych měla znát číslo jeho pokoje? Zakroutila jsem nad tím hlavou a chystala se odejít. V tu chvíli mě někdo opět natlačil na studenou zeď. ,,Jestli mě chceš zase p..." zastavila jsem se dřív, než jsem to řekla.
,,Zase co?" přiblížil se ke mně. ,,M-Martinusi..ehhm hledala jsem tě" pokusila jsem se o úsměv, ale byla pravda, že jsem měla trochu strach. ,,Zase co?" zvýšil hlas a mě se po celém těle objevila husí kůže. ,,N-nic. Vůbec nic"
,,Viděl jsem odtud odcházet svého bratra. Co jste dělali?" zamračil se na mě. Byl tak blízko, že jsem jeho horký dech cítila na své tváři. ,,Nic, co bychom měli?" lehce jsem ho odstrčila od sebe a konečně vyšla pryč z té tmavé uličky. ,,Počkej" chytl mě za ruku a pak ji hned pustil. Zastavil se vedle mě a pak, když jsem šla dál, byl vedle mě furt.
,,Kam se chceš jít podívat?" zeptal se a tak začala naše prohlídka Londýna.
Uběhlo několik hodin a my se zatím jen procházeli na nejznámějších ulicích. Šli jsme kolem Big Benu a dalších pamatátek. Momentálně teď sedíme v kavárně. Je tu teplo a vypadá to tady hezky.
,,Dobrý den, co si dáte?" promluvil na nás číšník s britským přízvukem. ,,Já bych si dala jedno latté prosím" usmála jsem se na něj a když se na mě usmál i on, schytala jsem od Martinuse zamračený pohled. Když si Martinus objednal taky, čísník odešel a mezi námi panovalo ticho. Bylo to zvláštní, celou dobu, co jsme chodili, jsme se dokázali bavit tak, jako kdybychom se znali už dlouho. Na to, že ho nemám moc ráda, je dobrý společník.
,,Kam by ses chtěla ten týden ještě podívat?" zeptal se najednou. ,,No, celkem bych chtěla jít na London Eye. Vždycky jsem tam chtěla, jako malá, ale učitelé nám to přeci zakázali" posmutněla jsem. Moc jsem tam chtěla. Na to nic neřekl a pak přesměroval koncerzaci na jiné téma.
Když už jsme měli kafe vypité a chystali jsme se k odchodu, protože se už schylovalo k páté hodině, ještě mě zastavil ten číšník. Podal mi do ruky složený malý papírek a beze slovy pak s úsměvem na tváři odešel. Ani jsem se na ten papírek nestihla podívat a Martinus mi ho vyrval z ruky, smuchlal ho a hodil do koše. ,,Hej!" okřikla jsem ho a zkřížila si ruce na prsou. ,,Ani ho neznáš a teď pojď " zatáhl mě za ruku a přitiskl tak víc k sobě.
Když jsme došli na hotel, učitelé nás seřvali za to, že jsme přišli pozdě, ale my to se smíchem ignorovali. Každý jsme se osprchovali a já pak zalezla pod peřinu. ,,Dobrou noc" lehl si na pohovku a otočil se ke mně zády. ,,Dobrou" šeptla jsem a chtěla jít spát, ale nešlo mi to. Hlavou mi pobíhaly všelijaké myšlenky a já se nemohla soustředit na nic jiného, než na ně. Dokonce jsem přemýšlela i o tom blonďákovi, který právě spokojeně oddychoval na té pohovce. Nevím proč jsem nad ním přemýšlela, ale po chvilce jsem nakonec usnula.
