Seděla jsem na zahradě . Přemýšlela o to stínu , nedalo mi to pokoj . *Mohla to být moje představivost ale proč by Jax tím pádem štěkal?* Přemýšlela jsem nad tím ale žádné vysvětlení jsem nenaslat. Jax ležel u mých nohou v mokré ranní trávě . Mlha se už skoro vytratila . Dívala jsem se na cestu . Nakonec jsem se zvedla a šla jsem domů . Jax mě následoval a lehl si do pelechu jakmile vešel dovnitř. Hodila jsem boty do botníku , bundu ne věšák a už za chůze jsem si dávala dolů tepláky . Hodila jsem je na židli a lehla si zpět do postele .Dívající se do stropu sem ležela na posteli a spánek nepřicházel . Ležela jsem tak ještě asi půl hodinu až mě to úplně přestalo bavit a sedla jsem si na židli a zapla notebook . Neměla jsem nálady co dělat tak jsem si jen tak zapla instagram a chvíli jsem se pokoušela obnovit stránku jestli se na zdi neobjeví nějaký nový příspěvek ale kdo by byl o této době vzhůru a ještě když je víkend . Projížděla jen zeď ale nic co bych už neviděla se tam neobjevilo, vypla jsem insta a dívala se na domovskou obrazovku . Na tapete byl můj obrázek s Jaxem jak jsme byli u moře . Dala jsem si ho tam nedávno , nebylo na něm nic extra zajímavého ale Jax vypadal roztomile když byl mokrý . Vytáhla jsem ze zásuvky deník kam jsem si psala příběhy o temných zvířatech . Otevřela ho na založené stránce . Byl tam příběh o obchazečích hrobů . Nedávno jsem si ho tam zapsala když babička mojí kamarádky ho vyprávěla u ohně , byla to grilovačka ale my jsme si opékali buřty. Natáhla jsem se k kalendáři a obrátila jednu stránku , bylo tam výrazně vyznačené datum 10.10 den mých narozenin . Už jsem se hrozně těšila ale ještě jsem ani nevěděla co chci . Vždy mi připadalo že jsem možná nejsem díky těm příběhům na stejné mentální úrovni jak jiný lidé kterým má být za týden a něco 14 let . V žádném případě jsem se nechovala na to že mi bude 14 . Chvíli jsem přemýšlela pak jsem usla sedící na židli u zapnutého notebooku ....
Probudilo mě o několik minut později škrábání . Trhla jsem sebou a prohlédla na dveře ještě v polospanku . Byli otevřené ,... Zamrazilo mě protože to nemohl dělat Jax který někdy škrábal na moje dveře když byli zavřené a chtěl dovnitř. Obrazovka notebooku pořád zářila a zobrazovala mojí domovskou stránku . Zvedla jsem se a šla potichu ke dveřím . Vystrčila jsem hlavu že dveří na potemnělou chodbu . Jax zvedl ospale hlavu a začal svihat ocasem . " Pššššt " houkla jsem potichu na Jaxe který hned přestal . Škrábání se pořád ozývalo ale jakmile jsem udělala první krok a moje noha se dotkla podlahy to utichlo .
Rozhlédla jsem se po chodbě všechny dveře vedoucí na chodbu byli zavřené na konci byli schody do druhého patra neboli na půdu . Pomalu abych nikoho nevzbudila jsem se plizila chodbou ke schodům . Udělala jsem první krok na točité schody a uviděla jak se tam cosi mihlo ve tmě . Pomalu jsem stoupala nahoru . Nakoukla jsem nahoru. Vedla tam chodba , na konci bylo napůl zatažené okno . Pronikali tudy trochu světla . Všechny dveře v chodbě byli zavřené . Na jedné straně stály krabice s harampádím . Otočila jsem se a chystala se udělat první krok když chodbu pohltila tma . Otočila jsem se a zírala na okno bylo otevřené dokořán záclony se kmitaly ve mírném větru . Uvědomila jsem si že okno tam nemá žádné žaluzie aby bylo napůl zatažené . Rozběhla jsem se dolů do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře .
ČTEŠ
Kudy nikdo nechodí
HorrorTemnota si pomalu otevírací dveře do tohoto světa . Vychází... Pomalu ale jistě ....