Dark hlášky ✔️

5.

Člověk kterého jsem sem unesla, sedí na kovové starobylé židli ke které má svázané ruce a nohy, spí, spí už celkem dlouho a ne a né se probudit.
Čekám už jen na chvíli kdy otevře oči a strachem se zakousne do červeného roubíku. V každém rohu jsou kamery s výhodou nočního vidění ,takže jsem si jistá,že to nezmeškám. Nad ním se pohupuje žárovka ,ale nesvítí. V místnosti není nic jen u prostřed sedící on a stále se neprobouzíc. Okolo něj jsou kaluže krve po předcházejících lidech a na stěnách rudé kapky stékajíc dolů na zem.
Stojím v místnosti s mrtvými lidmi,který nezvládly zkoušku. Nepřejíc se usměju. Vzhlédnu na mobil který držím v ruce. Panáček se nám už ráčil vzbudit. Vyšla jsem z místnosti a zabouchla za sebou dveře. Cestou k místnosti mě doprovázeli dva zdatní muži ,který na mě čekaly hned u dveří ze kterých jsem právě vyšla. Držíc v ruce kulomety a na opasku nože za mnou kráčejíc až klidně na konec světa. Ach vzpomínám si na jejich zkoušku, byly mezi prvními lidmi čekajíc na smrt ,ale oni ,oni vzdali se všeho pro svou královnu. Teď už se na vždy smějou a už je nic nebolí. Dělám jim vlastně laskavost.
Došli jsme na konec chodby ke dveřím již otevírají pro některé peklo. Dala jsem chlapcům rozkaz ať zůstanou přede dveřmi a čekají na můj povel. Vešla jsem do místnosti. Pomalou chůzí jsem obešla místnost ,šla jsem k němu nejprve zezadu a sundala mu roubík ,který jsem hodila na zem. Zase jsem se rozešla a zastavila pár metrů před panáčkem. Byl slyšet klepot podpadků po kterých jsem šla a můj smích se pomalu rozléhal po místnosti. ,,Co jste zač!" Vykřikl vyděšeně panáček.
,,Já? Hmm ,ale o mě tu teď nejde. To záleží jen na vás jestli chcete zjistit kdo já jsem." Odpověděla jsem zřetelně a pozorovala jak mu bleštící se slzy ve tmě stékají po tvářích.
,,Proč jsem tu! Co tady sakra dělám!" Vzlykajíc se snažil křičet ovšem spíše bulel a to jsem mu ještě nic neudělala.
,,Jste tu ,abyste si vybral."
,,Vybral co?!" Řekl a hluboce polkl všechnu tu ubulenost.
V kapse jsem zmáčkla vypínač a najednou to houpající se světlo začlo problikávat.
Usmívala jsem se od ucha až k uchu. ,,Ale i ty hlupáčku." Uchechtla jsem se. ,,No přece ŽIVOT nebo SMRT." 
Vytáhla jsem nůž ,olízla ho a rozešla se k němu blíž. Začali se mu zase spouštět slzy po tváři. Sedla jsem si opatrně na jeho klín a hlavu jsem otočila k jeho obličeji. Usmála jsem se a prohrábla mu rukou vlasy. Poté jsem mu ty vlasy pevně chytla ,aby neškubal hlavou. Druhou ruku jsem jsem mu natáhla k obličeji a nůž mu vrazila do pusy. Slzy mu tekly jak malýmu frackovi ,který tu byl před tím, jen tak pro zábavu. ,,Ale ,ale přece tady takovej silnej chlap jako si ty nebude brečet jako malej parchant." Začal se cukat a snažil se vykroutit z pout. Ovšem platný mu to nebylo. Začala jsem mu prořezávat tvář. Křičel a naříkal bolestí. Zatínal zuby a tváře. ,,Prosím nechte mě odejít, doma mám ženu a dvě děti. Když,mě pustíte nic nikomu neřeknu." Prosil žadoníc o slitování. ,,Hmm tak děti. Já nesnáším děti. Ale díky za tip ,aspoň se nebudu nudit." A pokračovala jsem v řezání. ,,Dobře dobře nechte si mě ,ale mou rodinu nechte na pokoji.!"
,,Jenže já tě nepotřebuji ,to ty potřebuješ mě." Otevřel oči a vykřikl ,,Tak co po mě teda chcete!?" Zasmála jsem se a vstala ,otočila se na něj a obešla jsem ho. Za ním jsem se zastavila, přiložila mu nůž ke krku a naklonila se k jeho pravému uchu. A pošeptala mu: ,,Buď budeš žít a něco dokážeš nebo..." Dala jsem hlavu k jeho druhému uchu a dořekla : ,, Nebo zemřeš jako nula.

Čauky lidi tohle je trochu jinej díl než byly ty před tím a ráda bych věděla jestli se vám tato část líbila ,abych případně mohla psát něco podobného. Budu strašně ráda , když do komentářů napíšete jestli s tím mám pokračovat nebo ne. Tak zatím páčko.
HAHAHA🃏💣🃏