Soy Luna 4

Kapitola 2

Konečně je ráno a já se probouzím už v 6:00. Není u mě zvykem vstávat tak brzy, ale když se hrozně moc těším na něco, co budu ten den dělat (jako teď na plochu a na všechny naše kamarády), tak vstávám hodně brzy.
Vyšla jsem z pokoje a přesně v tu dobu vyšla na chodbu i Ámbar.

Ámbar : Ahoj Luno.

Luna : Ahoj Ámbar. Jsou už kluci vzhůru?

Ámbar : Nevím. Půjdeme se podívat ?

Luna : Tak jo.

Šly jsme se podívat, ale nikde nebyli. Prošly jsme celou vilu i sklad, ale nic. Najednou se otevřely vchodové dveře a v nich se objevili Simón a Matteo s rukama za zády.

Matteo : Dobré ráno.

Simón : Dobré ráno. Hádejte, co máme?

Luna, Ámbar : Netušíme, necháme se překvapit.

Matteo : No přece kytice pro dvě nejkrásnější holky na světě.

Řekl a podal mi kytici. Simón podal kytici Ámbar. Ty kytice byly překrásné. Tvořily ji samé barevné květy. Já a Ámbar jsme se začervenaly a kluci nám dali pusu. Jsou prostě BOŽÍ.

Daly jsme svoje kytice do váz a pak jsme šli všichni do kuchyně. Rodiče už byli vzhůru, tak nám mamka udělala snídani. Pak jsme vyrazili do Jam&Roller, kde se nachází naše milovaná plocha, kavárna (tam pracuje i Simón a Matteo) a pódium. Je tu prostě všechno, co mám ráda. Jen je škoda, že tu není postel, protože já ráda spím.

Šli jsme parkem a došli až do Jam&Roller. Měli jsme se tu sejít s ostatními, ale když jsme vešli dovnitř, nikdo tam nebyl. Bylo ticho. Procházeli jsme kavárnu a šli rovnou na plochu, kde nás čekalo velké překvapení.