Soy Luna 4

Kapitola 8

Ještě dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec se mi podařilo usnout.

A zase se mi zdál nějaký divný sen.

V tom snu jsme stáli já a Matteo na pódium v Rolleru a zpívali jsme. Najednou mu vypadl mikrofon z ruky a sebral mu ho Tomas, který se tam záhadně objevil. Ti dva se o něj přetahovali a shodili mě z pódia.

Rychle jsem se probudia a snažila se zahnat ten hrozný sen. Ale marně.

Musela jsem se jít učit s Ámbar a s Ninou, ale vůbec jsem se nemohla soustředit. Holky si toho všimly a já jsem jim všechno řekla o tom mém divném snu.

Ámbar : Hele, nejsem odborník na sny, ale myslím si, že by sis měla dát na Tomase pozor.

Nina : Ano, snad to nebude nic vážného, ale dej si na něj bacha. Může udělat cokoliv.

Luna : Samozřejmě si na něj dám pozor...ale i tak si myslím, že mi nějak ublíží nebo tak...

Ámbar : Neboj se Luno, když budeš s námi, tak se ti nic nestane.

Nina : Ámbar má pravdu. Budeme všude chodit s tebou. Ano?

Luna : Vážně? Děkuju moc holky.

Všechny jsme se objaly, ale pak jsme se musely vrátit k  rovnicím, které jsem jako vždy vůbec nepochopila. Ale alespoň jsem měla lepší pocit. Teď vím, že Ninu s Ámbar potřebuju mnohem víc než kdy jindy.

Šly jsme společně do Rolleru, protože mi došlo, že o tom všem musím říct Matteovi a věděla jsem, že právě pracuje. Nebyl to příjemný pocit, ale Matteo to musí vědět. Je to přece můj kluk. A Simónovi to vlastně musím říct také...je to můj nejlepší kamarád.

Srdce mi tlouklo jako o závod. Bála jsem se reakce Mattea, ale ještě víc mě děsila představa, že potkám Tomase. Došly jsme do Rolleru a já se vyrazila hledat Mattea. Našla jsem ho. Stál u baru a povídal si s...Tomasem??!!!

Rozběhla jsem se k nim.

Matteo : Ahoj Luno. Jak se máš?

Luna : Ahoj. Docela dobře, díky.

Tomas : Ahoj Luno.

Luna : Ehh...ahoj. Hele potřebuju mluvit s Matteem. Osamotě...

Tomas : Ach jo. Dobře no. Ale i tak si musíš promluvit i se mnou. O nás dvou...

Luna : Cože??!! Žádné "my" není Tomasi!

Tomas : Tak to se hodně mýlíš Luno.

Řekl, zasmál se a odešel.

Co tím sakra chtěl říct?

Matteo : Nevím co se děje, ale ten Tomas se mu vůbec nelíbí. Přijde mi, že se mu líbíš. S to hodně.

Luna : Já vím. O tom s tebou potřebuju mluvit...

Všechno jsem mu řekla.

Matteo : To nevěstí nic dobrého.

Luna : Já vím Matteo. Mám strach.

Matteo : Neboj se. Ochráním tě.

Dořekl větu a políbil mě. Teď se cítím opravdu v bezpečí.

Rozloučili jsme se a já se vydala hledat Simóna. Ale překvapilo mě, že nikde nebyl. Erik mi řekl, že se mu udělalo špatně a šel si domů odpočinout. Snažila jsem se mu dovolat, ale nezvedal to...

Zavolala jsem rodičům, ale ti mi řekli, že doma nikdo jiný není. Prý by to určitě věděli, protože mamka je skoro celý den v kuchyni (takže nemohl přijít zadními dveřmi) a taťka v jídelně (takže by ho slyšel, kdyby přišel předními dveřmi). Navíc to šli zkontrolovat a nikdo v celým domě není.

Vydala jsem se ho tedy   hledat. Ale úplně jsem zapomněla na to, že bych všude měla chodit s holkama. A to se mi vymstilo hned, jak jsem vešla to parku....