Slyšela jsem pípání , chtěla jsem spát byla jsem velmi unavená a vyčerpaná jako kdybych nikdy nespala ale co já vím .
Zničeho nic jsem otevřela oči a udeřilo mě silné světlo. Přiběhla ke mě sestřička a začala volat doktora.
Doktor rychle přiběhl a ptal se na nějaké informace ale na nic jsem odpovedět nemohla . Nevím proč vůbec nic nevím jediné co vím je že se jmenuju Lucy. Takové obyčejné jméno ccc...
Je to jako kdybych se poprvé narodila, je to něco zvláští co by nechtěl nikdo zažít. Nevíš o sobě nic vlastně celkově nevíš kdo jsi jak se chováš a kdo je tvoje rodina. Rodina?! Kurňa jak mám někam jít když nevím kdo je moje rodina ? Tohle je snad zlý sen.
Zavolala jsem si dokotora protože jsem potřebovala odpovědi. ,,Dobrý den" Usmál se na mě doktor. ,,Dobrý den ... prosím vás pohla bych se vás zeptat co se stalo a jestli tu jsou moji rodiče ?" zeptala jsem se ho a on na mě civěl jako na bramboru. ,,Zlatíčko stala se ti velmi vážná auto nehoda , byla jsi v komatě skoro 6 měsíců a to jsme ti nedávali velké naděje. A o tvojích rodičích nic nevím nikdo za náma nepřišel , protože jsi u sebe neměla žádné doklady." Dokončil svůj dlouhý monolog a já nevěděla co mám říct jediné co bylo jednoduché a výstižné bylo pouhé ,,Aha" Usmál se a odešel daleko odemě .
Celou dobu v nemocni jsem neměla co dělat , neměla jsem telefon no prostě nic . Zjistila jsem že z nemocnice mě pustí až příští týden. Co tady budu dělat ? Ach jo ... ten život je tak složitý.
Po týdnu :
Konečně je zamnou ten hrozně nudný týden . Neměla jsem co dělat a tak jsem se snažila vzpomenout . Vlastně ani nevím kde se nacházím. Než jsem vyšla s nemocnice jsem se stavila za mým doktorem .To on mi dělal společnost ten celý nudný týden.
,,Dobrá den pane doktore." usmála jsem se na něho. ,,Ahoj Lucy už nám odcházíš ?" . zeptal se docela smutně ale i nadšeně asi si myslel že mám krásný dům a úžasnou rodinu ale nic . ,,Ano už jdu z nemocnine , já jen chtěla jsem se zeptat jestli náhodou nevíte kde se právě nachatím , no jakože město. " Pokřivěně jsem na něho usmála a docela jsem se styděla. ,,Ale lucy to je v pořádku , jsi v Ontáriu a přesně ve městě Stanford. " Usmál se povzbudivě. ,,Och ... tak to vám velmi děkuji jsem ráda že jsem vás měla jako doktora. " Usmála jsem se na něho a rozloučila jsem se sním .
Vyšla jsem z nemocnice a ucítila takovou tu normalní vůni přírody.Šla jsem směr centrum. Všimla jsem si že se každý na mě dívá zvláštním pohledem. Že bych měla něco špatného na sobě ?!.
Právě jsem šla kolem obchodu se zrcadli. Podívala jsem se na sebe a uviděla sedumnáctiletou holku která má dlouhé hnědé vlasy až po pas . A docela normální postavu.
Vzpoměla jsem si že jsem v nemocnici dostala svojí kabelku s věcmi . Doufám že mám nějaké peníze protože by jinak ze mě byl bezdomovec...
Takže tohle je velmi zváštní úvod doufám že se vám libí protože já jsem sním docela spokojena :) Však to znáte každý má svůj názor ale já doufám že ho máme stejný :) *M*
