Supernatural - Destiny (CZ)

Living Forever

Zdravím! Jsem tu zas s novou částí SPN! Po včerejší části mi došlo, jak moc mi Supernatural chyběl a jak moc mě baví ho i psát, obzvlášť když jsem si uvědomila, jak rozpracovaný děj kolem hlavní hrdinky mám. Užívejte si čtení. Vaše  -Retty-

Dokončili jsme výslech dalšího démona. Snažili jsme se vypátrat, který démon má Deanovu smlouvu, abychom ji mohli zrušit. Stejně jako ti předchozí, se nám i tento démon pouze vysmál a nechal se s úsměvem poslat do pekel. 

Muž, kterého ten démon posedl, bohužel nepřežil. Snažili jsme se tělo neničit, na to abychom démona donutili mluvit jsme používali jen svěcenou vodu, ale vypětí nejspíše muže zabilo.

Dean šel tělo spálit a zakopat. Já a Sam jsme zatím zůstali v domě. Ten dům patřil Bobbymu. Bylo to poprvé, co jsem u něj byla na návštěvě, pokud tedy nepočítáme jako návštěvu to, co se stalo v jeho hlavě, když jsme si všichni lokli snového kořene. 

Byl to útulný domek i s garáží, daleko od města, takže když tam člověk mučil démona nebo zakopával tělo, měl jistotu, že ho nikdo neuvidí a neuslyší.

Seděla jsem v jednom z měkkých křesel, když začal zvonit telefon. Sam ho šel zvednout. Hovor byl zřejmě pro Bobbyho, jelikož ho Sam omluvil a vydával se za jeho podřízeného. Za tu chvíli co jsem u Bobbyho byla, jsem zjistila, že má známé snad všude. Tihle známí mu volali každou chvíli, aby ho informovali o všem podivném, co se kde stalo.

Sam položil telefon ve stejnou chvíli, kdy se vrátil Dean. 

"Tělo je zakopaný?" zeptala jsem se Deana. Ten jen přikývl a obrátil se na Sama.

"S kým si to mluvil?" otázal se a vzal si ze stolu láhev piva, posadil se do druhého měkkého křesla a z láhve se úkladně napil.

"Vzpomínáte na to, co jsme včera četli v novinách?" Sam odpověděl otázkou.

"Myslíš to, jak striptér v baru udusil chlápka svýma stehnama?" zkusil to Dean. Ze Samovi tváře bylo jasné, že uvažuje, zda to Dean myslí vážně nebo si z něj jen dělá dobrý den. 

"O tom chlápkovi, co přišel na pohotovost s ... " snažila jsem se vzpomenout na obsah toho článku, který mi včera Sam ukazoval. "... s vyrvaným žaludkem?" 

"Byla to játra," opravil mě Sam. "Nicméně, zjistil jsem něco hodně zajímavýho."

"Co?" zajímal se Dean a hned po tom si znovu lokl studeného piva.

"Jeho tělo bylo pokryté krvavými otisky prstů, které mu nepatřily." řekl Sam. Dean se zarazil s láhví piva na rtech. Polkl, co měl v ústech a prohlásil: "Fajn, máš mojí pozornost. Co je na tom tak zajímavého?"

"Ty otisky patřily člověku, který zemřel v roce 1981." odpověděl mu Sam.

"Fakt?" podivil se Dean. "Tak co to může být?"

"Možná zombie?" zkusila jsem to. "Agresivní vraždící zombie?"

"Možná," připustil Sam. Dean přikývl a poposedl si.

"Jo, zombíci mají rádi čerstvý maso," řekl a znovu se napil. "Proč se ale vlastně staráš o nějakého zombíka?"

"C-co?" zarazil se Sam.

"No, měsíce se mě snažíte zachránit, najít způsob, abych nemusel do pekla a najednou, mimochodem tři týdny do mojí smrti, mluvíme o zombie?" Dean nás probodl tázavým pohledem.

"Však to ty jsi ten, kdo pořád chce lovit, Sam myslel, že ti to udělá radost," řekla jsem a pohlédla na Deana. Ten nás přinejmenším poslední dva měsíce tahal od případu k případu. Tvrdil, že když má umřít, tak aspoň odvede kus dobrý práce, než se tak stane. Občas to bylo dost otravný, ale já i Sam jsme si říkali, že mu to aspoň udělá radost.