Violent words - Good girl gone bad (Big Bad Boy 5) [CZ1DFF]

14.chapter [Lunch and troubles]

Po noci strávené tím,že jsem se snad osmkrát za noc vzbudila,ale hned na to usnula v Niallově náručí,jsme se s mou drahou polovičkou dohodli,že zajedeme k našim na společný oběd.
Mám takový pocit,že jsme se nadobro udobřili. A to je jen dobře.
(...) "Běž za tátou,zlato" otočím se na nedočkavého Thea,který stojí za mnou a snaží se prorvat hlavičku těsným otvorem kapraďově zeleného svetru s velkým bílým písmenem T.
"Musím dooblíknout ségru"
"Dobře" odběhne a zamíří do naší ložnice.
"Tak zlato" položím malou na přebalovací pult a obléknu jí malé teplé sněhulky bílé barvy.
"Pojedeme za dědou a za babičkou,těšíš se?"
Ciara si něco mumlá pod vousy a do toho ještě kouše do gumového kousátka.
Vezmu dcerku do náruče a zamířím z jejího pokojíčku na chodbu,když v tom kolem nás proběhne už oblečený Theo a málem se přizabije na prvním schodu.
"Theodore!" hrkne ve mě,když vidím malého blonďatého chlapce balancovat na okraji schodu.
"V pohodě,mami" otočí se na mě,usměje se a seběhne dolů.
"Panebože" přiložím ruku na svojí hruď a vydechnu,zatímco ke mě příjde Niall a vezme mi Ciaru z náručí.
"Mám z něj srdce až v žaludku.."
"Klid,nespadl,takže se nemusíš zbytečně strachovat" políbí mě Niall na čelo.
"Běž se oblíknout,počkáme na tebe v autě"
"Dobře" pohladím ho po zádech a vejdu do ložnice.
Natáhnu na sebe úzké tmavě modré jeansy,přes bílý top přehodím krémový blejzr a obuju si válenky téže barvy jako je modrý šátek,jež si přetáhnu přes hlavu.
Párkrát pohodím rozpuštěnými vlasy,aby dostaly znovu ten šmrnc a zavřu za sebou dveře ložnice.
×
Perrie:
Unaveně sedím na kancelářské židli v nahrávacím studiu a pozoruju,jak Jesy přebírá od poslíčka s jídlem dvě pizzy a čínské nudle.
"Vypadáš unaveně" míhne se kolem mě Billy,postarší chlapík z Minnesoty,který nám pomáhá psát naše singly.
"Divíš se?" zívnu.
"Vůbec jsem nespala. Když nespí Leigh,nespí nikdo"
Billy se začne smát a sedne si vedle mě na nízké křeslo.
"Poslyš,a co Zuri? A Zayn? Vůbec o nich nemluvíš,co jsi tady.."
"Přece vás pořád nemůžu zatěžovat něčím,co vás ani nezajímá" mrknu na něj.
Kdyb Billy vyslovil jména Zayn a Zuri,hned se mi to všechno vrátilo.
Pro upřesnění,vrátil se mi stesk po nich.
"Ale" usměje se.
"To není pravda. Já si rád vyslechnu všechno,co tě těší,nebo naopak,co tě trápí. Chci všechny svoje svěřenkyně poznat.. A jak tak vidím,Zuri se Zaynem k tobě patří stejně jako tvůj andělský úsměv nebo blond vlasy"
"Billy" začnu se smát a sundám nohy ze stolku předemnou.
"No,vážně" ušklíbne se.
"Hlavně je už někdy přivez ukázat,jsem na ně zvědav"
Billy se zvedne a zamíří do prosklené místnosti,ve které se rodí všechny naše díla.
Pro pořádek,jsou zatím jen dvě. Dvě písničky s názvy These four walls a Always be together.
"Dobrý den" zaslechnu mužský hlas,který s klapnutím dveří vstoupí dovnitř.
Otočím se,abych zjistila komu patří.
"Koukni" sedne si mi Jesy na klín a s pootevřenou pusou se zakouká na mladého muže,možná bych i měla říct kluka,který má na sobě tmavě šedý oblek.
Vypadá jako nějaký papaláš tady ze zhora,ale na ty chlapíky,co na nás dohlížejí,vypadá moc mladě.
"Ach,Davide" najednou se v místnosti objeví i Billy a spěchá si s tím stvořením potřást rukou.
"Doufám,že neruším holky u nahrávání,to bych vážně nechtěl" potřese Billymu rukou a pak se hned podívá na mě a na Jesy,která mi stále sedí na klíně.
"Ale ne,nerušíš" neohroženě k němu příjde Leigh-Anne a napřahne k němu ruku.
"Jsem Leigh,těší mě"
"Nápodobně" usměje se na ní a potřese jí rukou.
"Jsem David"
"A tohle je Jesy,pod její tíhou chcípá Perrie a někde se tu potlouká i Jade" otočí se k nám Leigh a začne se smát.
"No dovol!?" hlesne Jesy a na oko se urazí,ale hned na to se začne smát a zvedne se.
Konečně..
"Ahoj Davide" podá i Jesy ruku tomu klukovi a on jí pozdrav opětuje s širokým úsměvem.
A teď je to na mě.
Zvednu se,nahodím úsměv a před tím,než se rozejdu k seskupení Billy,Jesy,Leigh a ten kluk,si stihnu poupravit šaty.
"Perrie,ale říkej mi Pezz" potřesu mu i já rukou.
"Těší mě,Pezz" usměje se a mě hlavou prolítne,jak moc pevný má stisk.
"Zdržíš se?" zeptá se ho Billy a já couvnu o dva kroky nazpátek,až příliš se městnám do hloučku.
"Chvilku mám,ale pak zase musím,táta mě chce u svého jednání" pokýve hlavou a pak si zdlouhavě prohlédne každou z nás.
"Aaa,tady jsi" zvolá Billy,když se ve dveřích objeví Jade,která vypadá nechápavě.
"Tohle je David,syn vašeho sponzora na váš první koncert v L.A" ukáže na Davida,který srdečně potřese rukou nic netušící Jade.
"Aho-j" vysouká ze sebe Jade a pomale se odebere ke mě a k Leigh.
"Panebože,to je hora svalů,toto" šeptne Leigh a její oči prošmejdí snad každý záhyb na Davidově těle.
Bohužel jsou to i moje oči,které ty její Leigh-iny doprovází na honbě za dobrodružstvím..
×
Sophie:
"Jsem rád,že jste dojeli" políbí mě táta na tvář mezi dveřmi a hned na to mě pustí dovnitř.
"Říkala jsem si,že jsme v Reading dlouho nebyli,tak proč sem nezajet" usměju se a svléknu Ciaře kabátek.
"A kde máš kluky?" zeptá se táta,když z auta nikdo víc nevystupuje.
Nakouknu ven a spatřím Nialla,jak houpe Thea na dřevené houpačce zavěšené na vysokém dubu.
"Hrají si.." usměju se a ukážu prstem na ty dva.
"Takže je to už v pořádku?" příjde do předsíně i Madison a obejme mě.
"Ahoj"
"Ahoj" odpovím jí,políbím jí z každé strany na tvář a objetí jí opětuju.
"Vypadá to,že už ano,jen aby to vydrželo"
"O to nemám strach" mávne táta rukou.
"Myslím,že to Niall všechno pochopil a věci už budou takové,jaké mají být"
"Ahoj" objeví se ve dveřích i Niall,který za ruku dovedl malého Thea.
Oba mají narůžovělé tváře.
Jaký otec,takový syn.
"No,to je dost,že jdete" zasměje se Madison a vlepí Theovi pusu na tvář.
"To víš" usměje se Niall.
"Chtěl jsem se vrátit zpátky do dětských let. Mimochodem,tu houpačku tady máte už od prvopočátku? Nevšiml jsem si jí"
"No,ta už tu je celkem dlouho.." odvětí Mad a vezme Ciaru do náruče.
"Ale teď už pojďte,ať ta polévka nevychladne"
Jako první se do jídelky nacpe Theo,za ním pak Niall,Madison a jediná já s tátou zůstaneme stát v předsíni.
"Koukám,že je Niall zase zapálený táta" hlesne.
Až teď si svléknu svůj kabát a pověsím ho na věšák.
"Zase?" otočím se a poupravím si sáčko.
"Myslím,že to ani nepřestalo.. Jen se nachvilku to otcovství v něm ztratilo"
"Jsem rád,že už je to zase v pořádku" obejme mě a políbí mě na čelo.
"A hlavně,jsem rád,že tě zase vidím takovou krásnou,jakou tě znám"
"Tati" začnu se smát.
"Víš,že nemám ráda,když mi lichotíš"
×
Perrie:
Mezitím,co Leigh s Jesy a polovičně i s Jade řeší Davida,já jsem se přesunula do nahrávací místnosti a zasedla jsem ke stolu,který je pokryt hromadou papírů.
Občas se z teple vyhřáté židle podívám na svoje kolegyňky,ale převážně pokaždé můj pohled zabloudí k Jade,která smutně sedí vedle holek a kouká doblba.
Kdo ví,proč to je. Kvůli Harrymu? Vážně kvůli němu?
"Neruším?" najednou mě ze snění vytrhne cizí hlas.
Jakmile ve dveřích spatřím Davida,zalapám po dechu.
"A.. Uhm,ne- Vlastně jsem se jen dívala na nové nápady na písničky a tak.." zahledím se na bílé poškrtané papíry a pak zase na něj.
Mile se usmívá.
"Jak se ti líbí v L.A?" zeptá se a posadí se vedle mě na druhou židli,která je totožná s tou mojí.
"Ujde to,ale stýská se mi.."
"Po rodičích? Nebo po příteli?" šibalsky se usměje.
"Vlastně.. Po dceři a po manželovi" vyhrknu ze sebe na protiútok.
"Ach ták" projede si rukou ve vlasech.
"Nevypadáš jako matka a manželka v jedné osobě"
"To slýchávám často" zasměju se,opřu se a zkřížím ruce na prsou.
"Mimochodem,co si vlastně zač? Jak jako syn našeho sponzora? A co to má společného s tím,že jsi přišel sem na návštěvu?"
"Vidím,že si celkem upovídaná" zasměje se.
"Ale líbí se mi to.."
"Zpátky k mým otázkám" navedu ho na to správné téma a to,co řekl předtím,jako že jsem neslyšela.
"Můj táta,Albert Rebelc" začne.
"..vlastní tady v L.A pár luxusních podniků jako třeba pětihvězdičkové hotely na pobřeží Pacifiku,restaurace jako Gratitude,Carlitos Gardel a navíc,má dobré známosti v hudební brandži.takže by vám mohl sehnat dobrého producenta a Billy.. Je to tátův spolužák ze střední,jejich cesty se na nějakou dobu rozdělily,ale jak se zdá,zase jsou ti dobří kamarádi. Takže tak"
"Aha" hlesnu a dlouze se na něj zadívám. Něco mi nehraje. Na něm.
"Víš,že i když vypadáš naštvaně,tak ti to sluší?" hlesne a sebevědomě si olízne rty.

AaA! ;33 Ano :DD Dnes jsem se stihla podívat na Disney Channel,kde opakují první díly seriálu Laboratorní krysy a já jsem mezi "krysami" našla Davida Rebelca,syna pracháče z L.A,v podání Spencera Boldmana ;333 :) No,ale řekněte,není to kus? :O :DDDDDDD 
With love your Minnie <3