Sadness

2.kapitola:Nová spolubydlící

Stála jsem v pokoji a dívala se z okna. Najednou jsem za sebou uslyšela "Ahoj" Ohledla jsem se. Na prahu stála černovlasá holka s černýma očima a měřila asi 160cm. Měla na červeno namalovanou pusu a výrazné linky. Hrozně jí to slušelo."Ahoj" odpověděla jsem jí a usmála se." Jmenuju se Rose Brown a jsem z New Yorku ale moje máma je z Mexika...A jak se jmenuješ ty?" řekla a prohrábla si vlasy." Já jsem Rebecca Streisand a jsem z České Republiky." nebyla jsem si jistá, jestli ví, kde Česká Republika je, protože se na mě tak divně podívala. Ale místo odpovědi jenom vykřikla" Zabírám si postel u skříně!" a rozeběhla se tam. Začla si vybalovat a já se šla podívat po škole.

Právě jsem zatáčela za roh, když do mě někdo vrazil. Byl to Alex. Vrazil do mě takovou silou, že jsem spadla na zem a on mě začal okamžitě zvedat a pořád se omlouval. Mně to ale přišlo spíše k smíchu a tak jsem se nahlas rozesmála. Alex mě nejdříve nechápal, ale potom se přidal taky.

Šli jsme společně po škole a povídali si." A na jakou větev nastupuješ?" zeptal se mě po chvíli "Na hudební a ty?" doufala jsem že řekne totéž, ale on odpověděl "Na sportovní. Hraju závodně fotbal. Ale umím hrát i na klavír." to mě zarazilo. Fotbalista a hraje na klavír? No to se vidí jen málokdy.

Byla jsem tak zabraná do diskuse s Alexem, že jsem si zapomněla hlídat čas. Až když jsme šli kolem velkých hodin, které ukazovaly 15:59. Nejdříve mi to nepřišlo zvláštní, ale najednou jsem si vzpomněla a vykřikla jsem" 15:59 za minutu máme být v aule na proslovu ředitelky. Ještě nás upozorňovaly ať na to nezapomeneme!"

Ani jsem se nenadála a už jsem s Alexem běžela dlouhou chodbou a doufala, že to stihnem. Problém byl, že jsem tu školu ještě tak dobře neznala a vlastně jsem moc nevěděla kde aula je a Alex, jak jsem zpozorovala z jeho tváře asi taky ne.

Cestou jsme narazili na partu asi tří kluků, kteří očividně taky nestíhali. Narozdíl od toho ale věděli kde aula je a tak jsme do cíle doběhli 16:05. Proslov ještě naštěstí nezačal a tak jsme si sedli do poslední řady a s úlevou čekaly na ředitelku.

Seděla jsem vedle jednoho z těch tří kluků. Měl hnědé vlasy s patkou a modré oči. Najednou se na mě podíval a řekl" Tak jsme to stihli. Už jsem myslel, že hned první den příjdu pozdě. Mimochodem já jsem Manuel a jsem z Itálie a ty?" mezitím mi podal ruku a já mu jí stiskla" Já jsem Rebecca a jsem z České Republiky. Ráda tě poznávám Manueli." Asi mi chtěl odpovědět, ale to už na pódium vešla ředitelka a začala mluvit.

Proslov byl hrozně dlouhý a v celku nudný. Říkala akorád to, že nás tu všechny ráda vidí a že doufá, že budem tak dobří jako ti před námi a že nám přeje honě zdaru. Potom se ozval bouřlivý potlesk a paní ředitelka nám představila naše učitele.

Mě zaujal pan Ayrton na hudební dějiny. Byl malý, ale měl dlouhé bílé vlasy a knírek a když se blížil k pultu, aby nás pozdravil, zakopl a jen tak tak nespadl na zem. To lidi v sále velice pobavilo. Vlastně trochu i mě.

Po skončení jsem venku čekala na Alexe, který si povídal s fotbalovým trenérem. Mezitím ke mně přišla Rose. "Ahoj kam si mi to zmizela? Neměla jsem si v pokoji s kým povídat." viděla ale můj zasněný pohled, který byl zamířený na Alexe a řekla "Aha tak s tímhle si mi zmizela. Tyjo ten je fakt hezkej." hodila jsem po ní přísnej pohled a ona se lekla" Neboj já ti ho neseberu. Není můj typ a navíc to bych kámošce neudělala. No nic nechám tě tu. Nerada bych vám tu překážela."otočila se na podpadku a odběhla do pokoje.

Konečně přišel Alex. "Promiň ten trenér byl neodbytnej. Pořád mi vysvětloval nové taktiky." chtěl mluvit dál, ale já jsem ho přerušila" Jo v pohodě tak půjdeme? Třeba k nám do pokoje bude tam sice moje kamarádka Rose, ale alespoň tě představim" čekala jsem co řekne, jestli se mu to nebude zdát divné ale on mě jenom chytl za ruku a už jsme šli do mého pokoje.

Rose v pokoji nebyla. Místo toho tam stál další kufr a postel u dveří byla obsazená. Z koupelny vyšla vysoká blondýna. "Ahoj" řekla jsem trochu překvapeně "Čau jsem Katrin a ty?" podívala jsem se na Alexe abych zjistila kam se kouká. Naštěstí se koukal do země "Já jsem Rebecca a tohle je můj kamarád Alex." Katrin podala Alexovi ruku a ten jí taky.

Seděli jsme v pokoji a dlouho si povídali. Alex potom musel odejít a místo něj přišla Rose. Přivítala se s Katrin a posadila se na svou postel. Začaly jsme si povídat a povídaly jsme si asi do dvanácti. Potom jsme únavou padly.

Takže ahoj konečně jsem se odhodlala a napsala druhou kapitolu. Tak snad se vám bude líbit :D