Teri Blitzen

2

Jen co mě babička usadila ke stolu a přede mou stůl obložila horou jídla jsem se chtěla okamžitě vrátit do mého pokoje a celý den prolenošit v posteli s mobilem v ruce.
Všimla si mého obličeje, ale místo toho, aby mě začala poučovat, jako to měla ve většině času ve zvyku mamka mi stiskla ruku a přívětivě se na mě usmála.
,,Terezko, já vím, že jsme se dlouho neviděli, ale to je právě ten důvod proč jsem chtěla, abys přijela. Máma tě o dětství jako měla ona na vesnici ochudila, ale pořád není pozdě to dohnat. My to tu spolu zvládneme, uvidíš. Navíc pro tebe mám menší překvapení"

Sedla jsem si na dřevěnou postel a trošku na ní poskočila. K mému úžasu jsem nezaslechla zavrzání.
Porozhlédla jsem se kolem a nebyla jsem z toho pohledu zrovna dvakrát nadšená, protože tohle bylo sakra nepříjemné překvápko.
Pokoj byl starý, zaprášený a neútulný.
Barva na zdi vybledla, záclony zažloutly, podlaha byla odřená a velké ručně malované obrazy na zdech visely jen zázrakem.
,,Vím že to neni nic, na co bys asi byla zvyklá, ale víc ti tady bohužel nabídnout nemůžu. Pokud ale chceš, můžeš si to tu časem nějak pozměnit. Dole v kůlně mi zbyly ještě nějaké barvy, když se malovalo dole, tak jestli bys měla zájem...." Byla opřená o rám dveří a v obličeji měla omluvný výraz.
,,Jo, to by bylo fajn, díky" řekla jsem to ale nepříjemným hlasem, o to mi ale nešlo. Byla jsem ráda, že se ke mně staví takhle, ale nechtěla jsem tu být ani minutu.
Když odešla pro ty barvy a nové povlečení na postel, vybalila jsem si věci do skříně.
Docela jsem se divila, že nábytek byl celkem nový, nebo to tak alespoň vypadalo, možná ho jen přetřely novou vrstvou barvy, tedy až na postel, ale i přes to pokoj vypadal hodně smutně a chabě.