Tajemství Iskarského jezera

Nina nebo Tatjana?

Před sedmnácti lety, tedy dvacátého osmého března se konal v Sofii bílý večírek, na který byly pozvány všechny zámožné rodiny z hlavního města. Mezi hosty nechyběli ani Anton, s mladším bratrem Grigorim a otcem Evgenim. Tehdy už oba mladíci byli dospělí a právě toho večera jim do oka padla krásná Tatjana. Nádherná dcera Bogdana Adamova s pletí bílou jako sníh, velkýma očima a tak milý úsměvem, jako nikdo jiný neměl. Zvláště tohoto večera to mladé dívce velmi slušelo. Světlé vlasy měla sčesané do ozdobného drdolu s perlami a její šaty vynikaly mezi róbami ostatních dam. Krásná Tatjana si byla pozornosti všech mužů velmi dobře vědoma. Nebyl snad žádný mladík, kterému by nepobláznila hlavu.
Se starším Antonem se znala již pár let. Chodili spolu do školy a mladík měl na ni zálusk již nějaký ten čas. Ale až onoho večera se mu ji podařilo oslovit. Konverzace jim hezky ubíhala, tedy až dokud se neobjevil mladší Grigori. Ze záminky najít bratra se nakonec stal pokus také zapůsobit na okouzlující dívku. Ačkoliv z toho nebyli bratři moc šťastní, ten večer strávili všichni tři pohromadě. A všichni se skvěle bavili, tedy až na tmavovlasou dívku a hnědými obroučkami kolem očí. Celý večer seděla u stolu sama. Žádný mladík ji nevyzval k tanci a jenom znuděně koukala na svou sklenici. V tu chvíli si k ní přisedl postarší muž, který ji již nějakou chvíli z dálky pozoroval.
,,Vy se nebavíte?" zeptal se zkleslé dívky  Evgeni Todorov.
,,Upřímně, moc ne," odpověděla tichá dívka a nejistě koukla na muže, který ji oslovil.
,,Nechcete se zatancovat? Byla by škoda, kdyby jste zde jenom tak seděla," pronesl otec dvou mladíků.
,,Ne, raději zůstanu tady," odmítla jej slušně dívka a nervózně si prohrábla své kudrlinky, které měla sepnuté do copu.
,,Nějaký problém, Neveno?" přerušil jejich rozhovor asi podobně starý muž, jako byl Todor a svou pravou rukou sevřel sestřino rameno, až se mladá dívka polekala.
,,Všechno v pořádku, bratře, nemusíš se o mě bát...jenom se mi někde ztratila Tatjana. Ale ona se určitě za chvíli ukáže," odpověděla nervózní dívka a bylo vidět, jak se třese od strachu.
,,Dobře," pronesl Bogdan Adamov a konečně z ní sundal svou ruku.
,,Evgeni Todorove, necháme tady mou sestru samotnou," poplácal Bogdan muže vedle Neveny a chtěl mu naznačit, aby se od ní vzdálil. Grigoriho otec mu nechtěl vzdorovat a ačkoliv mu bylo osamocené Neveny líto, odešel pryč.

Od té doby, co Grigori uviděl podobiznu dívky podobné Tatjaně, nemohl na ni přestat myslet. V hlavě se mu čím dál častěji objevovaly staré vzpomínky a vymýšlel si všechny možné scénáře, že by se třeba mohlo jednat o jeho milovanou, i když to bylo poněkud nepravděpodobné, jelikož Nina byla stejně stará, jako když Táňu poznal. Věděl ale, že se o té dívce chce dozvědět dřív. Za Antonovy nepřítomnosti se tedy vloupal do jeho kanceláře a vzal mu dívčin životopis. Našel telefonní číslo a zavolal na něj. Telefon chvíli vyzváněl a po chvilce se ozvalo vlídné ,,prosím".
,,Dobrý den, volám správně Nině Mikajlově?" zeptal se raději Grigori.
,,Ano, to jsem já," odpověděla dívka.
,,Tady Grigori Todorov z Todorov Rozi. Volám Vám ohledně Vaší žádosti o práci a rád bych Vám oznámil, že jsme Vás přijali," pronesl radostně muž.
,,Páni, tak to moc děkuju. Ani nevíte, jakou mám radost," rozplývala se v telefonu Nina.
,,Gratuluji. Byli bychom rádi, kdyby jste nastoupila už zítra. V sedm před mou kanceláří. Podepíšeme Vaši smlouvu a na všem se domluvíme," informoval slečnu Grigori.
,,Ano, budu tam. Moc děkuju. To je úžasné...nashledanou," radovala se ještě chvíli dívka a hovor ukončila.
I Grigori byl ze svého plánu nadšený a spokojeně položil mobil.

Další den s příchodem do práce neotálel a snažil se dostat do firmy co nejdříve. Problém byl v tom, že jel společně s bratrem, u kterého stále přebýval. Do podniku se dostali několik minut po sedmé a Grigori byl poněkud nervózní, aby Anton někde nezahlédl Ninu. Ke kancelářím se dostal jako první, ale mladou dívku nikde neviděl a docela se mu ulevilo. Pomyslel si, že jej asi někde hledá.
,,Takže...dneska máš ještě nějaké pohovory?" zeptal se staršího bratra Antona.
,,Ano, měly by přijít dalších sedm uchazeček, tak snad konečně někoho najdeme," povudechl si Anton a otevřel dveře od své kanceláře.
,,Můžeš na slovíčko?" otočil se Anton zpátky na bratra.
,,Jo, jasně," přikývl nejistě Grigor a poohlédl se ke schodům, zda se někde neobjevuje Tatjanina podobizna. Stále nikdo nepřicházel, proto už neváhal a šel za bratrem do jeho kanceláře. Čím dřív bude mít jeho kárání, tím dřív zabrání tomu, aby ji někdo viděl.

O několik minut později se ve firmě objevil také otec obou mužů se svou mladou ženou. Evgeni na svůj věk nevypadal dobře, tížily ho všechna špatná rozhodnutí, které kdy učinil, ale sni tak by neměnil, jelikož jenom díky nim se jeho rodina měla dobře. Sešlý časem vypadal vedle Neveny spíše jako její otec nebo dokonce děd.
,,Sejdeme se v kanceláři. Musím ještě něco zkontrolovat a hned jsem u tebe," pousmála se Nevena, když pomáhala manželovi dostat se do výtahu.
,,Snad mi někdo pomůže dovnitř," zachraptěl Evgeni a koukl na dva muže, kteří se o něj starali téměř celý den.
,,Pa, lásko," políbila žena manžela na tvář a sama raději šla po schodech. Na svých vysokých jehlách vyšla po mramorovém schodišti několik pater a zastavila se až téměř v posledním. Ze své malé červené kabelky vytáhla malé zrcátko a zkontrolovala, jak vypadá. Vtom zahlédla v odrazu mladou dívku, kterou dříve znala.
,,Tatjano?" vyhrkla nepříjemně překvapeně a otočila se, aby si slečnu prohlédla na vlastní oči.
Dívka také zvedla oči ze země a pohlédla na ženu, která ji právě oslovila špatným jménem. V tu chvíli ji Nevena konečně viděla přímo do tváře a narozdíl od obou bratrů usoudila, že tato dívka rozhodně není dvojnice její neteře a že si jsou podobné jenom trochu.
,,To musí být omyl, já jsem Nina," vstala ze židle usměvavá dívka a kráčela k elegantní ženě. Nevena nedůvěřivě pohlédla na přibližující se slečnu a raději rychle zmizela v místnosti, do které měla namířeno. U stolu právě seděli oba bratři a její příchod je oba vyrušil v rozhovoru.
,,Může mi někdo vysvětlit, proč se nám po firmě toulají cizí lidé?" začala naštvaně a přitom ji svíral nepříjemný pocit z minulosti.
,,Sakra," špitl Grigori a šel ke dveřím.
,,Kdo tam je?" zeptal se Anton a utíkal za ním.
,,Mladá, světlé vlasy, modré oči. Něco jako..." snažila se vysvětlit žena, ale neměla sílu znovu vyslovit to jméno.
,,Tatjana," doplnil Anton, kterému to konečně začalo docházet.
,,Jak se sem vůbec dostala?" pokračovala ve svém Nevena.
,,Není to Tatjana. Byla tady žádat o práci a já se rozhodl ji nepřijmout," odpověděl starší bratr.
,,Tak co tady potom ještě dělá?" nerozuměla situaci macecha obou mužů.
,,Fajn, mám v tom prsty. Kontaktoval jsem ji s tím, že tu práci dostane a chtěl jsem ji více poznat," přiznal se Grigor.
,,To nemyslíš vážně, viď? Vždyť se rozvádíš a jí je tak dvacet. Mohla by být tvoje dcera," pustila se do mladšího z mužů Nevena.
,,Nemyslím takhle. Nehledám ženu, ani vztah. A i kdyby, tobě by věkový rozdíl neměl vadit, když jsi se provdala za našeho otce," bránil se Grigori.
,,Tohle sem netahej. To byla úplně jiná situace! Takže co v tom teda je?" pokračovala ve svém žena.
Mladší z bratrů mlčel. Nechtěl o tom mluvit ani s jedním z nich.
,,Jeho posedlost Tatjanou nás jednou dostane do hrobu," povzdechl si starší Anton a vyčerpáním z hádky se posadil do svého křesla.
,,Tak jako její posedlost tebou přivedla do hrobu ji?" postavil se proti bratrovi Grigori.