Zakázaná láska

3.

,,Jaký je princ Tobias?” zeptala se mě zvědavě Blue.
,,Je hodný, velmi pohledný, sympatický..” dostala jsem ze sebe.
,,Taakže?” zeptala se Sonia.
,,Nic.. Ještě ho musím víc poznat.” odpověděla jsem.
,,Kolik času sakra chceš Esther?” zeptala se naštvaně Sonia.
,,Ještě mám pár dní do bálu a do narozenin..” odpověděla jsem i přesto, že jsem věděla jaká je realita. Moc času mi nezbývá. A když tak nad tím přemýšlím, Tobias by byl vlastně skvělá volba.
Navíc mi nepřijde nijak nafoukaný jako ostatní princové.

Dnes jsem se probudila s dobrou náladou, ačkoliv už za 3 dny bude bál a já stále nevím koho si chci vzít.
A opravdu pochybuji, že se na bálu objeví někdo, kdo mi vezme dech.

Po společné snídani jsme se s mamkou tajně vydaly na trhy.
Mám přes své stříbrné šaty hozený šedý plášť a na nohou mám nějaké obyčejné boty co mi sehnal zahradník. Netuším kde je vyhrabal ale jsou pohodlné. Maminka má na sobě černý plášť a vlasy má rozpuštěné.
,,Připravená?” zeptala se mě s úsměvem před vesnicí.
,,Ano, jsem.” odpověděla jsem a úsměv jsem jí oplatila.
,,Ještě tu musíme chvíli počkat, půjde s námi zahradník, moc dobře to tam zná.” oznámila mi ve chvíli, kdy se objevil u nás. No skvělý..
,,Dobré ráno paní Královno a princezno.” usmál se a očima si mě změřil od hlavy až k patě.
,,Dobré i vám. Můžeme?” zeptala se maminka a Ethaniel jí pokývl na souhlas. Společně jsme se vydali do vesnice a zamířili na náměstí, kde se konají každé ráno trhy.

,,Páni, to je úchvatné.” vydala jsem ze sebe když jsem uviděla všechny ty stánky.
,,Já vím, jen pojďte.” odpověděl Ethaniel s úsměvem.
,,Zde jsou stánky s čerstvou zeleninou a ovocem, vedle jsou stánky s květinami, naproti se prodává drůbež...” vysvětloval Ethaniel.
,,Je to tu nádherné. Podívám se na ty květiny, jen se tu porozhlédni a hlavně se neztrať.” řekla mi maminka a vydala se ke stánku s květinami.
,,Mohu vám princezno ukázat můj nejoblíbenější stánek?” zeptal se Ethaniel.
,,Jen do toho.” odpověděla jsem s úsměvem.
,,Zde se prodává čerstvý med a domácí hrníčky. Je jich tu spousty, každý je jinak krásný.” řekl a čekal na mojí reakci.
,,Mohu ochutnat?” zeptala jsem se paní, která stánek vlastní.
,,Ale jistě, jen ochutnejte náš čerstvý med.” odpověděla paní.
Otevřela jsem jednu nádobu s medem a vzala si dřevěnou lžíci, která ležela vedle jedné z nádob.
Když jsem med ochutnala, rozpadl se mi na jazyku. Je tak sladký a lahodný.
,,Je to vskutku dobré, vzala bych si jeden kus nádoby.” řekla jsem s úsměvem a paní mi jednu nádobu podala. Zaplatila jsem jí a vydala jsem se k jinému stánku.
,,Počkejte!” zavolal Ethaniel.
Zmateně jsem se na něj podívala, v ruce držel hrníček a přistoupil blíž.
,,Tohle jsem si vám dovolil koupit jako dárek.” řekl a dal mi do ruky hrníček s jakýmsi symbolem.
,,Je to symbol síly, odhodlání a laskavosti. Je to symbol, který vás znázorňuje.” vysvětlil a já se na něj usmála.
,,Já pro vás ale nic nemám..” odpověděla jsem se smutkem.
,,Já po vás taky nic nežádám. Snad jsem vám udělal radost.” řekl a zamířil ke stánku s ovocem.
Vydala jsem se za ním a cestou jsem si prohlížela svůj hrníček.

,,Už bysme měli jít.” řekla maminka s povzdychem.
,,Děkujeme ti Ethaniele za milý doprovod. Dnes máš volno, užívej s rodinou.” dodala s úsměvem a vydala se k odchodu.
Usmála jsem se na něj a vydala se za ní.

,,Princ Tobias se tu na Zámku zdrží do bálu. Nejspíš tě chce líp poznat.” řekla Blue.
,,Vážně? A proč nepřišel na snídani?” zeptala jsem se zvědavě.
,,Šel na ranní lov s ostatními princi.” odpověděla mi Sonia.
,,Dokonce mezi nimi byl i mladší bratr Richarda.” řekla Blue.
Richard byl kdysi jeden princ, se kterým jsem se jako malá bavila. Tatínek by nám už plánoval svatbu, kdyby jeho otec nezamluvil sňatek s princeznou Grétou ze Švýcarska.
,,Jo tak mladší bratr Richarda. Je taky tak pohledný jako on?” zeptala jsem se zvědavě.
,,Ještě víc.” odpověděla Sonia. V tu chvíli si uvědomila jak to vyznělo a zčervenala jako rajče.
,,Nelíbí se mi, jasné ?!” řekla naštvaně. Já a Blue jsme se daly do smíchu a Sonia se ještě víc urazila.
,,Ale sestřičko, na tom není nic špatného. Láska je krásná.” řekla jsem se smíchem.
,,Ano, a proto si v ní ještě neměla štěstí. Navíc, on mě nemiluje. A konec téhle debaty.” odpověděla a odešla.
,,Prý má oči pro Rosie. To je nejlepší kamarádka Sonii a jí to pěkně štve.” vysvětlila Blue.

Společně obědvám s rodinou a s princem Tobiasem, který ze mě nemůže spustit zrak. Ne jen, že tak krásný princ na vás stále hledí, ale vůbec, je mi nepříjemné, když se na mě dívá někdo po dobu co jím.
,,Už víte princezno, jaké šaty si vyberete na bál?” zeptal se Tobias a mně zaskočilo sousto.
No jo, šaty ! Napila jsem se a trochu jsem zakašlala.
,,Ale jistě, mám na výběr z několika barevných šatů a doplňků. Už jsem si v hlavě něco vymyslela.” odpověděla jsem a doufala, že mi uvěří.
,,Určitě budete ta nejhezčí princezna v místnosti.” řekl s úsměvem.
,,O tom nepochybuji.” dodal tatínek a já zčervenala.

Sedím venku na zahradě a čtu si jednu z knih, když za mnou přijde princ Tobias.
,,Neruším vás princezno?” zeptal se a čekal na mojí odpověď.
,,Ne, klidně se posaďte vedle mě.” usmála jsem se a podívala se na knihu.
,,Myslíte si, že budete dobrou královnou ? Teda, ne že bych pochyboval, to vůbec ne! Jen mě zajímají vaše pocity.” zeptal se.
,,O tom jsem vůbec neuvažovala, abych byla upřímná. Zřejmě si stále neuvědomuji, že se ze mě stane královna. A bude to brzo, velmi brzo.” odpověděla jsem tak trochu i sobě. U všech svatých, teď mi nasadil brouka do hlavy.
Budu vůbec pro můj lid tak dobrou královnou jako je má matka ?
A co když udělám nějaká špatná rozhodnutí a zasáhne nás to ?
Jsem na to připravená ? Jsem připravená na to stát se královnou?

Píšu si do svého deníčku, který si vedu už od svých 6 let, když v tom mě vyruší nějaká rána.
No to mě podrž! Právě mi někdo hodil do okna kámen?!
Otevřu okno a podívám se ven.
,,Omlouvám se princezno, ale potřeboval bych vaši pomoc. Je to naléhavé, prosím.” díval se na mě smutně a naléhavě Ethaniel.
Náš zahradník. Co tu v tuhle hodinu dělá ? Už je dávno po večeři a otec s matkou už možná dávno spí.
,,Počkej na mě v zahradě, budu tam za okamžik.” odpověděla jsem a zavřela okno.
Přehodila jsem přes sebe kabát a utíkala do zahrady.

,,Co je tak naléhavé, že mi musíte házet kámen do okna? Co kdybyste ho rozbil? Navíc mám na sobě jen noční košili a je zima, tak vysvětlujte!” řekla jsem trochu naštvaně.
,,Jde o mojí malou sestru, je jí moc špatně a už druhým dnem má vysoké horečky. S matkou si nevíme rady a doktor je moc drahý. Prý jste četla moc knížek o různých nemocech a vyznáte se v léčitelství. Slyšel jsem o vás mnoho. Jak jste chytrá a co všechno umíte. Nikdo jiný než vy mne nenapadl. Princezno, žádám vás o pomoc. Prosím...” vyhrkl ze sebe.
,,Musíme si pospíšit, ukažte mi cestu k vám. Hned!” poručila jsem a společně jsme se vydali na místo, kde žije.

,,Horečku jsem trochu srazila. Za pár dní by jí mělo být líp. V každém případě musí být v klidu a odpočívat. Každý den by měla pít bylinkové čaje a zítra se tu zastavím se sirupem.” řekla jsem Ethanielovi.
Dívala jsem se na jeho malou sestru a na jeho maminku která seděla u ní a hladila jí po hlavě.
,,Děkujeme moc, moc si toho vážíme.” odpověděl a obejmul mě.
Zůstala jsem stát v šoku bez mrknutí.
,,Já.. Omlouvám se.. Na chvíli jsem zapomněl... Moc se omlouvám princezno.” sklopil hlavu a zrudnul.
Usmála jsem se a přišla jsem blíž k jeho sestře.
,,Neboj, za pár dní ti bude líp maličká, uvidíš.” řekla jsem s mrknutím.
,,Mé jméno je Ria. Moc si vážím vaší pomoci, jste zlatý člověk princezno.” vykoktala ze sebe.
,,Jen odpočívej. Potřebuješ nabrat síly.” usmála jsem se a dala se na odchod.
,,Princezno, počkejte. Ještě jednou moc děkujeme. Věřím, že budete úžasná královna a náš lid bude za vás vděčný.” řekla s úsměvem Ethanielovo maminka.