TRIS
Dnes si vybíráme povolání. Protože jsem ve výsledném pořadí byla první, budu si taky první vybírat povolání. Max mě vyzve abych šla za ním nějakou dlouhou chodbou. Na konci té chodby jsou nějaké podivné dveře. Když vejdu spatřím nejdříve dlouhý stůl. Přímo uprostřed je nůž, podobný, možná i stejný jako byl na Obřadu volby. Okolo něj jsou v pravidelných rozestupech rozmístěny cedulky s nápisy, které ze své pozice nepřečtu.
Max zavře dveře a nechá mě tu samotnou. Je mi celkem jasné co musím udělat. Jdu k levému konci stolu a začnu číst cedulky. Na každé je jedna práce, kterou si můžu zvolit.
Lídr, trenér nováčků, zaměstnanec tetovacího salonu, kadeřník, hlídač odpadlíků, hlídač zdi...
Když si všechno přečtu jsem rozhodnuta. Vezmu nůž do pravé ruky a lehce si naříznu levou dlaň. První kapku nechám spadnout na nápis trenér nováčků. Poté ruku nerozhodně postavím někam mezi lídra a kadeřníka.
Na poslední chvíli ze sebe udělám kadeřnici, příležitostně trénující nováčky. Vycházím z místnosti a mířím k Jámě. Cítím se spokojená. Vzhledem k mé divergenci by byla pozice lídra příliš nebezpečná. Takhle si můžu přes rok užívat a jednou za čas trénovat s Tobiasem nováčky.
Při vzpomínce na Tobiase se mi zvedne tep. Kde asi teď je? bleskne mi hlavou. V tu chvíli mě něčí paže chytí kolem pasu a stáhnou do postranní uličky. Chci křičet, ale útočník mi přiloží dlaň na ústa.
V tu chvíli si uvědomím, že tu dlaň znám. Překvapeně zdvihnu oči a uvidím nad sebou Tobiase, jak se směje. Měla bych mít hrozný vztek, ale ve skutečnosti se ani tak nezlobím. To mi ovšem nebrání v tom vrazit mu loket do žeber a elegantně se mu vyškubnout. Aspoň tak jsem to teda měla v plánu. Ve skutečnosti jím můj úder vůbec nehne a když se mu snažím vysmeknout, dosáhnu leda toho, že mě chytí ještě pevněji. "Pusť mě," syknu a snažím se, aby to znělo co nejvíc naštvaně.
Zatváři se ublíženě a povolí svůj stisk. Hned toho využiju a vysmeknu se.
Chvíli na mě kouká a já nevím, co říct. Vzápětí, ani nevím jak jsem opřená o zeď a Tobias mě líbá. V tu chvíli za sebou uslyším hlas a celá stuhnu.
"Ale, ale, ale copak to tady máme za románek?" slyším Peterův jízlivý hlas a vídím vztek v Tobiasově tváři. Rázně se otočí a vypadá to jako by chtěl Peterovi jednu vrazit. Peter se zatváří na oko zděšeně a těsně předtím, než se rozeběhne a zmizí za rohem na Tobiase zařve:" Myslel jsem, že máš na lepší než tady na Škroba."
Než jsem stihnu něco udělat leží Peter na zemi a Tobias do něj zuřivě mlátí. Peter má celý obličej od krve, ale přesto se snaží bránit. Zrovna když se Tobias napřahuje k další ráně, vrazí mu pěst do nechráněného žaludku. Tobias na chvíli ztratí stabilitu a to dopřeje Peterovi čas. Najednou jakoby se čas zastavil. Vidím jak se Tobias na chvíli stahuje, aby se vydýchal a taky jak ... Peter vytahuje z boty dlouhý úzký nůž ...
