Feels like a deja-vu [HP next generation ff]

-1-

Snil jsem o novém nimbusu 3000 když mě probudila mamka. Normálně bych nevstával, ale dneska je ten den kdy konečně jedu do Bradavic. S Fredem, Rose a Dominique už máme spolu zabrané kupé a já doufám, že se dostaneme všichni do Nebelvíru.
,,Jamesi, pojď na snídani! Vlak odjíždí za třičtvrtě hodiny!"
,,Už jdu mamko!" S těmito slovy jsem se oblékl a seběhl dolů. Tam už Ab s Lily snídali. Přisedl jsem si k nim a dal jsem si chleba s máslem.

Po snídani jsem si vzal kufr a nabral si letax.
,,Nástupiště 9 a 3/4!"
Sice se létáním s letaxem nebál, ale ta nevolnost, která s tím přijde je nesnesitelná.

Konečně tady...ta červená lokomotiva, tolik dětí s vozíky, poletující sovy. Nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. Ne však na dlouho Jamesíku...
Rozloučil jsem se s mamkou a taťkou a běžel jsem za Rose.
,,Proč se na mě všichni tak divně dívají?" Zeptá se Rose.
,,Jsme děti zlatého tria, Rose. A já jsem syn muže, který nespočetněkrát zastavil Voldemorta."
Rose se nespokojeně ušklíbne, ale nakonec přikývne a míříme spolu do vlaku. Kufry nám už naštěstí do vlaku hodil strejda Ron. Teď ještě najít naše kupé a Freda s Dominique. To bude ta těžší práce.

,,Dáte si něco, miláčkové?"
Konečně! Myslel jsem, že umřu hlady! Toužebně se s Fredem podíváme na vozík s občerstvením a nastejno se postavíme a já řeknu: ,,Všechno!"
Rose jenom protočí očima, ale nic nenamítá. Zato Dominique se do mě pustí.
,,Víš kolik je to peněz? Tvoji rodiče pracně šetří abys měl co jíst a ty to teď utratíš za sladkosti?
Styď se Jamesi!" Naštvaně vyběhne z kupé a zabouchne dveře.
Sednu si na sedačku a nic si z toho nedělám. Zas tak moc peněz to nebylo, ne? Stejně se vrátí. Nikoho jiného než nás tu přeci nezná.

,,Prvňáci! Prvňáci ke mně!"
Hagrid si nás už svolává k sobě a já potlačím nutkání rozběhnout se k němu. Mamka mě upozorňovala, abych se ke všem profesorům ve škole choval, jako kdybych je neznal.
Jdu tedy za Hagridem a omylem ramenem vrazím do nějakého kluka.
,,Promiň! Já jsem nechtěl!" Omluvil se mi plačtivý hlas a já jsem se rozhlédl kolem, do koho jsem to vrazil.
,,To je v pořádku. Mimochodem jsem James." Řeknu, když za sebou uvidím malého kluka.
,,Ten James? James Potter?"
Ušklíbnu se. ,,Jo to jsem já."
Na chvíli jsem měl pocit, že se mi i snad začne klanět, tak ho radši vezmu kolem ramen a vedu ho k Rose.
,,Podívej Rose, koho jsem tu našel... Jak se jmenuješ?"
,,Jsem Lukas. Lukas Whamming."