Feels like a deja-vu [HP next generation ff]

Prolog

Dneska konečně jdeme do Příčné! Asi před měsícem mi přišel dopis z Bradavic stejně jako Fredovi, Dominique a Rose. Snad mi na příčné táta koupí nejnovější koště. Sice první ročníky ještě nemůžou hrát famfrpál, ale budu muset trénovat, abych se dostal na post střelce.
,,Jamesi! Vyrážíme na Příčnou! Rychle nebo jdeme bez tebe!" Křičela máma. ,,Už běžím mami!" Seběhl jsem schody a málem jsem se srazil se svým mladším bratrem Albusem.
,,Dávej si pozor kam jdeš!" Asi jsem se nezmínil o tom, že je hrozný suchar.
,,Můžeme už, mami?"
,,Chováš se jako malé dítě, Jamesi." Řekl táta. Ale to už jsem ho skoro neslyšel, protože už jsem pod sebe házel prášek a křičel: ,,Příčná ulice!!!"

Pohled třetí osoby:
Jamese si vybrala třináctipalcová jasanová hůlka s jádrem žíně z jednorožce a vybral si sovu jménem Black. Jaká ironie, že slova je hnědá. Potom se James se svojí rodinou přemístil zase domů a šel rovnou spát.