Emma-Marichat (Pozastaveno)

I. Poražení Lišaje

Domy v Paříži byli zničeny. Aiffeova věž byla zničena také. Nikde ani človíčka. Pouze před Aiffelovou věží se odehrával osudný boj. Beruška, Kocour, Želvák, Rena Rouge a Včelí Královna bojovali proti Lišaji. Jediný kdo měl dost sil byla Beruška.

Marinette/Beruška

Byla jsem jediná která má dost síly porazit Lišaje. Už neměl tolik síly. Svázala jsem ho a shodila na zem. Neměl síly na to aby se zvedl. Rozběhla jsem se pro jeho miraculum. Jak jsem mu vzala brož tak se detransformoval.

"G-Gabriel A-Agrest?" Otočila jsem se abych zjistila kdo to řekl. Byl to Kocour. Pomalu šel ke mě. Když byl u mě tak se o mě opřel. "Počkej chvíli."

Poodstoupila jsem od něj a vyhodila jsem moje štěstíčko do vzduchu. "KOUZELNÁ BERUŠKA!!" Několik tisíců malých berušek a vše bylo v pořádku. Vzala jsem si jojo a zavolal jsem policii. Zavěsila jsem a hned objala Kocoura. Začali mi téct slzy. Hned se k nám přidali ostatní.

Byla jsem šťastná že jsme ho konečně porazily. Uslyšela jsem houkat sirény. Pustily jsme se a otočili se na policajty co vyšli z auta. "Dobrý den. Děkujeme že jste zavolala. Už se o něj postaráme." jak to dořekl tak ho vzali a dali na zadní sedadlo. "Mám ještě dotaz. Co jeho syn? Nikdy nevíme jestli v tom neměl prsty." Otočila jsem se na všechny ostatní. "Dejte nám pět minut." Otočili jsme se a udělali malí kroužek.

"Tak jo. Myslíte že v tom má prsty Adrian?" Zeptala jsem se. Všichni začali kývat hlavou že ne. "Dobře tedy." Otočila jsem se a došla zase za tím policajtem. "Ne. Jeho nechte být. Gabriela dejte na samotku prosím. A návštěvy pouze o víkendu. Děkuji." Zamávala jsem na auto a potom bylo z dohledu. Uslyšela jsem zapípání a to znamená že se za chvíli všichni detransformujeme.

"Tak jak to bude? Řekneme si identity nebo to bude pořád tajemství?" Zeptal se Kocour. "Každému by to změnilo život. A kdybych musela zvládat miliony fanoušků jako Ma..... Prostě já...... Bylo by to na mě moc. A teď už vážně musím. Zatím." Řekla jsem a ptom jsem utíkala domů.

Adrian/Kocour

Beruščino rozhodnutí budu dbát. Rozloučil jsem se s ostatními a rozběh jsem se domů. Když jsem proskočil oknem tak jsem se detransformoval. Zapnul jsem televizi a co nevidím. V televizi je můj otec že je Lišaj.

"Právě naši superhrdinové porazili Lišaje který je slavný Gabriel Agrest. Za jeho zločiny bude ve vazbě na deset let. Proto že naši superhrdinové porazili Lišaje tak je oznámena velká oslava. Koná se zítra 21.10.2019 v Hotelu Grand Paris. Je pozvaný každý což znamená že jsou i pozvaní naši superhrdinové. A teď se podíváme na sport-"

Radši jsem to vypl než bude mlet další kraviny. Už nejsem jako dřív když mi bylo 15. Teď je mi 20. Pořád bydlím s otcem. Teda bydlel. Akumatizovaný už jsem byl. Byli to protože Marinette chtěla dát na tvář Natanielovy pusu ale ten blb se musel otočit a tak mu dala pusu na rty!

Zachránila mě Mari které jsem nedokázal ublížit. Divíte se? Nemůžu za to že ji miluju. Od té doby jsem ji začal každou noc navštěvovat. O rok později jsme spolu začali chodit. Jsme spolu až do teď. Moji identitu nezná i když jsem jí párkrát chtěl ukázat. Od té doby se o mě začala Beruška více bát. Později to zjistila Alya která to dala na Berublog. Někteří akumové protože to věděla celá Paříž.

Když mi bylo 18 tak nás v týmu bylo 5. Boje proto byly lehčí a rychlejší. Po roku boje Rena a Želvák spolu začali chodit. Sluší jim to spolu. Někdy je otravuju s tím že si mají udělat rodinku nebo tak. A oni mi to tak oplatí se mnou a Mari. Někdy když ji vezmu ven na Aiffelovku tak potkáme ty dva. Bereme to jako dvojitý rande.

"-driane! Adriane!" Otočil jsem se a uviděl jsem Plagga. "Co je? Jestli chceš camembert tak jsi ho všechen snědl." Než stihl něco doříct tak jsem ho schoval za záda a do mého pokoje vtrhla Natali.

"Adriane potřebuju si s tebou promluvit." Kývnul jsem hlavou a šel jsem za ní. Sedl jsem si na sedačku a ona naproti mě. "Moc dobře víš že jsem byla asistentka tvého otce. Teď když je ve vězení nemám tu nic dělat. Nemám nikam jít tak jsem se chtěla zeptat jestli tu nemůžu zůstat." Pochopil jsem.

"Můžeš tu zůstat jak dlouho chceš. Vůbec mi to nevadí. Ale když je otec ve vězení znamená to že teď nemusím hrát na piano, učit se čínsky, šermovat a fotit? A že převezmu všechny otcovi peníze?"

"Ano. Teď je ti 20 a ty si můžeš dělat co chceš. Jeho peníze podědíš. Ale je tu ještě jedna věc o které by jsi měl vědět. Pojď za mnou." Postavila se a šla do otcovi kanceláře. Došla k obrazu maminky kde stiskla tlačítka a podlaha pod námi se začala propadat. Byl to jako výtah. Když jsme dojeli dolů nemohl jsem uvěřit co jsem uviděl.

Moje maminka?!!!!!

---------------------------------------------

Ano je tu další příběh. Klidně mi napište co by jste chtěli aby se dělo dál. Byla bych ráda za vaše nápady. Jestli dáme 5 komentů a 5 hlasů budu se snažit na další kapitolu. Zatím se mějte.

Renja✌😘❤