Nový začátek ✓ [Yaoi]

12✓

Zatímco jsem čekal, zavřel jsem oči. Opět jsem usnul.
Začala mi být docela velká zima.

Vešel jsem do mého pokoje a Bakugo tam ležel na mé posteli a spal.
Odhaduji, že mu je i zima.
Klepal se.
Přišel jsem ke krbu - ano mám tu krb - připravil jsem dřevo na oheň a hned ho zapálil.
Je pravda že tu bylo chladno.
Pak jsem přišel k Bakugovi a přikryl jsem ho peřinou.

Uslyšel jsem slabé praskání, to mě však oči otevřít nedonutilo.
Někdo mě přikryl. Midoriya.
Chytl jsem ho za zápěstí a strhl ho k sobě pod peřinu.

Chvíli jsem na něj koukal.
Chytil mě za zápěstí a strhnul k sobě pod peřinu.
Vyhrabal jsem z pod peřiny hlavu.
,,C-co to...?" Řekl jsem a snažil se vstát.

,,Pssst," zahuhlal jsem. ,,Spíme." Podařilo se mi to říct normálně.
Chytil jsem Midoriyu pevněji, objal jsem ho kolem pasu a hlavu mu zabořil do vlasů. Voní.

Chytil mě pevněji hlavu dal na mou.
,,Ale já nejsem unavený..."
Hlesl jsem potichu, abych tohohle prince nerozčílil.
Řekl jsem si ironicky.
Povzdechl jsem si a taky na chvíli zavřel oči.

,,Teď už jsi, huš, jsi lepší než plyšový méďa nebo topení."
Zahuhňal jsem mu do vlasů.
Přehodil jsem si přes něj nohu a rukou mu na záda začal kreslit obrazce.

Usmál jsem se.
A hned dostal husí kůži, když mi začal kreslit po zádech.
Je to příjemné, ale... Neříkal že chce spát?
Raději jsem to nechal být.

,,Myslíš, že by mi dali setnout hlavu, kdyby někdo zjistit, že jsem s tebou v jedné posteli?" Zeptal jsem se.
Rukou jsem mu zajel pod tričko.
Jeho kůže sálala horkem.
Byla jemná na dotek.
Tentokrát jsem mu tedy začal kreslit obrazce na holou pokožku.

Začervenal jsem se a začalo mi být horko.
,,He He...n-nevím."
Pověděl jsem popravdě.
,,A-ale možná ne. Kdy-kdybych se za tebe přimluvil. Asi..."
Uvolnil jsem se a oči polo otevřel.

Ze zad jsem mu přejel na žebra.
Dávají mu vůbec najíst?
Články prstů jsem mu předjížděl po žebrech až zpátky po záda.
,,A přimluvil by ses za mě?"
Zeptal jsem se ho.
Prsty jsem mu přejel na hrudník a lehce se dotkl jedné jeho bradavky. Hned jsem se zase vrátil ke kreslení obrazců na zádech.

Napnul jsem se.
,,N-nevhi...N-nechci aby ti usekli hlavu, t-tak asi j-jo.
Musím teď vypadat jak rajče...
Ale co rajče...!
Spíš mi řekněte o co se to pokouší.
Rychle jsem se otočil čelem k Bakugovi.

,,Tak to mě těší, koťátko."
Zašeptal jsem mu u ucha.
Najednou se ke mě otočil čelem a já otevřel jedno oko.
Stále jsem ho hladil po zádech. Rozhodl jsem se, že ho ještě trošku pozlobím.
Natiskl jsem svůj rozkrok na ten jeho. ,,Copak, koťátko?"

,,C-co...co...co to d-děláš...?!" Vyjekl jsem a a cítil jsem jak ve mě proudí krev.
Je mi horko!
Neměl jsem dělat oheň...
Sakra, proč přemýšlím nad ohněm!?
Je tu teď jiný problém.
Jo problém který leží vedle mě...
Sakra! Moje hlava vybuchne, ale stále mám jeden a ten stejný výraz...

,,Nedělám nic extra." Zašeptal jsem blízko jeho rtů.
,,Nelíbí se ti to snad?" Optal jsem se a rukou jsem mu sjel těsně nad zadek. Nosem jsem se otřel o ten jeho.
,,Uklidni se, je to v pořádku."
Přejel jsem mu rukou přes zadek, ruku jsem pak vrátil na jeho bok.

,,N-neřekl jsem že se mi to ne-n-elíbí..."
Řekl jsem potichu.
Konečně jsem se mu podíval do obličeje.
'Polib ho. Polib ho.' Opakovalo se mi stále v hlavě.
Zavřel jsem oči a nic nedělal.
A proč?!
Jsem princ.
Mohl bych zavolat stráž a nebo můžu sám něco udělat...
Jenže moje tělo se nechce hnout.

,,Tak si to užij, koťátko," zašeptal jsem mu a dýchl jsem mu na rty.
,,Užij si tuhle chvíli."
Lehce jsem se rty otřel o ty jeho. Chutnaly jako jahody.
Asi mu budu říkat 'jahůdka'.
Dal jsem mu pár neposedných vlasů za ucho a usmál se.
Rukou jsem se opět vrátil pod jeho oblečení.
Úplně žhnul.

Když se otřel o moje rty, tak jsem křečovitě zavřel oči.
Tohle není něco, na co jsem zvyklý.
Když se rty odtáhl dál, nekoukal jsem se, ale jen zrychleně dýchal.
No ták...
Ať už je 7!
V tu chvíli tu zaklepe někdo, ať jsi jdu pro večeři.
Pomalu jsem otevřel oči a na jeho rtech byl úsměv.

Stuhnul.
Byl hodně stuhlý. ,,Promiň."
Pípl jsem.
Vytáhl jsem ruce z pod jeho oblečení. Odtáhl jsem se od něj. ,,Promiň." Políbil jsem ho na čelo a otočil se na záda.
Vím, že nic nezažil, ale netušil jsem, že bude tak ztuhlý a vyděšený.
Dal jsem si ruce na obličej a vydechl. Asi byl blbej nápad sem chodit.

Když se otočil, věděl jsem že to bylo špatně.
Teď se cítím blbě já.
Pevně jsem k sobě stiskl zuby a pak se uvolnil.
Objal jsem Bakuga ze zadu a hlavu si zabořil do jeho zad.
,,P-promiň." Zavřel jsem oči.
Fakt bych měl už dospět.
Vždyť tohle je normální i v mém věku.
Že bych mu dal šanci?
Já jsem blbej...