V současnosti.
Ještě na půl rozespalá jsem šla do koupelny, abych si vyčistila zuby a dala si ranní sprchu. Pak jsem šla zpátky do mého pokoje, abych se oblékla. Musela jsem vstávat dřív, protože dneska je můj první den na střední a chci udělat na ostatní dobrý dojem. A vím že příprava bude trvat déle. Vybrala jsem si černé legíny, fialové tričko a přes to dlouhý světle šedý svetr. Ještě jsem se učesala, a šla do kuchyně, kde seděl u obdelníkového jídelního stolu Cole.....člověk u kterého bydlím a beru jako svého bratra i když není. "Dobré ráno Rachel" pozdravil s úsměvem Cole. "Dobré ráno" jsem řekla se zamračeným výrazem ve tváři. "Copak je Rachel?""Jen jsem trochu unavená...moc jsem toho nenaspala".Šla jsem ke kuchyňské lince a vyndala ze skříňky kávu. Dala jsem si do hrnku tři lžičky abych, měla dost energie. Pak jsem si jen udělala topinky se sýrem a sedla si ke stolu. "Co tvoji kamarádi z tvé bývalé školy? jde někdo z nich taky na stejnou střední?""Jo Bell...ale jak ji znám tak se bude honit za klukama...a já zůstanu na posledním místě"."Ježiš budu muset už jít...musím stihnout autobus". Rychle jsem vstala, vzala si svojí větší kabelku a šla se do haly obouvat."Nemusíš..odvezu tě autem!". Řekl Cole a už stál za mnou". Trochu mi to přijde divné a navíc by mohli žárlit, protože Cole je opravdu hezký. Má celkem dlouhé černé vlasy, krásné modré oči jako křišťálové moře a pěknou akorát hubenou postavu."Rachel... aspoň mi tě nikdo nevezme"a samou radostí se usmál.Někdy mi vážně přijde jako by mi četl myšlenky."Neboj všem řeknu že jsi můj nevlastní bratr". A škodolibě jsem se usmála.Cole otevřel velké dvojdílné dveře a vešli jsme ven kde už stálo velké černé auto. Nastoupili jsme a vyjeli..projeli jsme velkou bránou která vedla k naší vile a najeli na silnici. Asi za 15 minut jsme už zastavili před mou školu.Je obrovská...a taky před ní už stáli ostatní žáci ze všech ročníků. Všichni na mě koukali a mezi sebou si začali šeptat."Ahooj Rachel no konečně jsi tu..hádej co....jsme spolu ve třídě..není to super?" Řekla Bell s nadšeným výrazem. "Ahoj Bell jo to je skvělé""Cole už půjdeme tak čau" zvedla jsem se ze sedadla a vylezla ven z auta. "Rachel!"....zatáhl mě za ruku...přitáhl zpátky do auta a objal."Nebav se s žádnými chlapci prosím" pošeptal mi Cole do ucha. Pustil mě...já jsem ustoupila ...zavřela dveře a Cole odjel. "Co to do něj vjelo?""No přece jen nejste příbuzní ne?" Řekla Bell."Ty blbko!" řekla jsem. "Jen se o mě bojí"Šli jsme do naší třídy s Bell jsme si sedli do předposlední lavice v páté řadě...dneska se ještě neučíme tak tu budeme jen hodinu.Naše třídní se nám představila a informovala nás o tom jak to tu na škole chodí. Pak jsme se měli představovat my....pak přišla řada na mě...postavila jsem se a řekla.."jmenuju se Rachel Raynor a je mi 17 let. Většina holek se na mě otočila, protože si mě pamatují jako dívku co přijela v autě s krásným klukem. "Heej!! To jsi ty!! Kdo je ten kluk s kterým si přijela?..tvůj kluk?..brácha?Kamarád?...seznam mě s ním!!"A začali na mě křičet."Ztište se!!" Vykřikla nahlas učitelka.Jeden kluk co seděl také v předposlední lavici ve 4 řadě se na mě tak zamračeně podíval...docela mě to vyděsilo. Co mám říct?....je pravda že když řeknu že je to můj bratr tak mě budou otravovat. A stejně je to lež..není to ani můj nevlastní bratr. A s kamarádem to dopadne stejně."Je to můj kluk!!" zakřičela jsem.Bože co jsem to řekla. Bell na mě překvapeně koukala a celá místnost ztichla. Paní učitelka ještě řekla pár připomínek a už jsme se mohli rozejít. "Rachel já si jdu jen odskočit" "jasně Bell"..tak jsem čekala na chodbě opřená o zeď a koukala jak ostatní procházejí. Pak jsem si všimla vysokého chlapce s černomodrými vlasy a šedými oči, který se zastavil, opřel loktem o zeď a hleděl na mě...to je ten kluk co se na mě ve třídě tak zle koukal. "Ahoj Rachel"
