Thor vyletěl za postavou v zeleném obleku a záhy ztuhl.
,,Loki, jsi to ty?" zeptal se nesměle a díval se do těch krvavě rudých očí a prohlížel si modrou kůži, která byla na některých místech ozdobena různými symboly a ornamenty.
Loki se ani nehnul. Stál tam jako socha. Najednou uslyšel křik a zvuky zbraní svých přátel, na které se sápala početná skupina ledových obrů.
,,Loki, proč?" řekl Thor.
Bůh lží mlčel. Ozval se zvuk vysunutí dýky z pouzdra, ale to už Thor ležel na zádech a druhý se nad ním skláněl s dýkou v ruce.
,,Nehýbej se moc a brzy bude po všem." zasyčel mu do ucha.
,,Loki, co to zase vyvádíš? Já věřil, že už jsi daleko lepší než předtím." řekl mu se zklamáním ve tváři bůh hromu.
,,Já a lepší? Jsem ledový obr. Jsem zrůda. Myslíš si, že dokážu někoho milovat, nebo že mi někdo důvěřuje?" vyjel na něj Loki.
,,Co to tady plácáš?! Přestaň s tím šílenstvím. Ty si nevzpomínáš na jednu osobu, která se tě často zastávala a učila tě magii?" zeptal se boha lží.
Ten padl na kolena a do očí se mu nahrnuly slzy. Jeho kůže pomalu ztrácela modrou barvu.
