Jsou tu i takový ghůlové, kteří mají ukryté lidské maso už předem , aby nemuseli zabíjet nevinné lidi který nám vlastně nic neudělali, takové maso nejvíce hledáme u různých nehod kdy víme že osoba není schopna přežít,a do takové skupiny spadáme já a moje rodina,dlouho jsme ještě pátrali po různých lidských jídel které by bylo možné sníst aniž by sme to po pár prežvykovaní nevyvrhli z žaludku, ale bez úspěchu na věc jsme jen mávli rukou, vše totiž chutnalo jako pojídání vlastních zvratků,ale jedna věc nás přece jenom zaujala, kapalný čerstvě udělaný nápoj, který měl hnědý vzhled a hustou pěnu na povrchu, vlastně pro lidský život by to byla jen obyčejná káva, pro nás to ale byl dar z nebe,momentálně jediná věc, kterou jsme mohli konzumovat bez jakýmkoliv příčin. Bohužel jak je na světě dobro a zlo tak úplně stejně to platí u nás, máme v národě i zlý ghůli kteří rádi vraždí všechny kolem ale i někdy samy sebe navzájem, doporučuji si na ně dávat pozor, jsou vážně dobří v přetvařování, dokážou se měnit na kohokoliv jen aby si z vám mohli udělat dobrou večeři, nechci vás jen tak strašit ale takový pouliční bandyti vás na 100% nenechají jen tak pláchnout,skrývají se nejčastěji v opuštěných bytech nebo továrnách tak aspoň víte kam nemáte chodit na romontické procházky povečerech, není zač.
Často jsem byl smutný z věcí které jsem nemohl nějak ovlivnit, byl jsem samotář a nejhorší z toho všeho je že jsem si nemohl vybrat jakou osobností můžu být, rodiče moc nechtěli abych se vybavoval s různými lidmi v mém věku kteří mohli být moji přátelé, ale důvodu bylo víc než dost, z doslechu jsem zjistil že jsem podle ostatních moc namyšlený a zazobaný kluk toužící jen sám po sobě, co mi přijde hrozně ubohé takhle předem uvažovat když o mně neví vůbec nic, tak jsem každý večer seděl sám u svého stolu s propiskou zabodlou v kuse papíru a psal svoje příběhy které mě aspoň na chvíli odrovnaly od reality, nebudu lhát měl jsem spoustu dopsaných knih, ale bál jsem se je vydat na svět, protože jsem se necítil jako dobrý spisovatel kterým jsem chtěl vždy být.
Plynul nějaký ten čas a 29.listopadu 2019 konečně rodiče usoudili že jsem dostatečně připravený jít mezi lidi, musím říct že z tohodle dnu jsem byl nejšťastnější Ghůl na čirém světě,zároveň je to den mých osmnáctých narozenin takže rodiče pro mě museli mít ještě jedno překvapení o kterým jsem neměl ani tušení, Jelikož náš dům byl postavený delší vzdálenost od města a okolí překrýval jen pouhý les rozhodli se mi pořídit moje vlastní a také první auto kterým budu do mé nové školy jezdit, nebudu lhát byl jsem rodičům hodně vděčný za to co pro mě v tuhle chvíli udělali a musel jsem je umačkat v objetí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
